Zájemců o zbrojní průkaz přibývá. I kvůli strachu z Islámského státu
Od dětství je Michal Jantoš (25) nadšeným militaristou, pochází totiž z vojenské rodiny. Doufá, že stejně jako jeho otec vstoupí brzy do armády. Zbrojní průkaz podle něj k vojákům patří, snahu získat jej u něj ale prohloubila současná bezpečnostní situace v Evropě. Zejména pak teroristické útoky islámských radikálů: „Nechci jenom stát a sledovat, jak Islámský stát roste. Jdu do armády proto, abych věděl, že jsem pro bezpečnost naší republiky udělal všechno.“
Počet žadatelů o zbrojní průkaz se v některých krajích za posledních pár let zvýšil skoro o 100 %. Nárůst zájemců je patrný i na střelnicích, kde probíhají praktická cvičení a závěrečné zkoušky. Instruktor střelby Martin Fišer je přesvědčený, že za zvýšenou potřebou držení střelné zbraně může právě nestabilní bezpečnostní situace v Evropě, ale i návrhy evropských politiků na zpřísnění pravidel pro držení zbraní. „Lidé se bojí, že si pistoli později nebudou moci vůbec pořídit,“ vysvětluje Fišer.
Po zlodějích se nestřílí
Jantoš je toho názoru, že „špatné lidi se zbraní, zastaví jen dobří lidé se zbraní.“ Na druhou stranu zdůrazňuje, že je ke zbraním nutné přistupovat s respektem: „Když mě někdo přepadne a bude chtít, abych mu dal peněženku, raději mu ji dám, než abych ho zastřelil. Zbraň tahám jen v případě, kdy jsem si opravdu jistý, že ji chci použít.“ Například tehdy, ohrožuje-li ho někdo přímo na životě. Jantoš věří, že by s pistolí v ruce mohl zasáhnout i během teroristických útoků. Studentka Kateřina Riegerová (21), která se střelbě věnuje intenzivně poslední rok a sama o zbrojní průkaz žádá, tuto myšlenku nesdílí: „Zabránit se dá přepadení, ale ne někomu, kdo se klidně zabije spolu s vámi, třeba i pomocí výbušniny.“
Důvodem pro získání zbrojního průkazu byla v případě Riegerové spíše obava z kriminality jako takové. Přiznává však, že pokud se situace v Evropě bude i nadále zhoršovat, se zbraní v ruce se bude cítit mnohem bezpečněji. Podobný názor má i Honza Bartoníček (23). Ten oprávnění držet zbraň vlastní od roku 2014. Zbraně ho fascinují už od dětství. Terorismus považuje za nejzákeřnější způsob boje, který nelze stoprocentně předvídat: „Pochybuji, že bych bez vojenského výcviku dokázal zasáhnout. Se zbraní jsem ale minimálně připravený chránit sebe a své blízké.“ To byl také jeden z důvodů, proč si zbrojní průkaz pořídil.
Zločin lze spáchat i náklaďákem
Civilisté by měli mít právo se bránit, tvrdí poručík bojového praporu aktivních záloh a instruktor střelby Jan Šustek. „Říkat, že lidé nepotřebují pistoli, jelikož je chrání policie, je stejné, jako říkat, že je zbytečné mít doma hasicí přístroj, protože oheň uhasí jen hasiči,“ vysvětluje. Nárůstu kriminality, spojené s držením zbraně, se nebojí. Ke spáchání zločinu může totiž člověk použít téměř cokoli, třeba i nákladní vůz, jak dokazuje červencový teroristický útok ve francouzském městě Nice. V České republice je získání zbrojního průkazu navíc docela složité. Kromě teoretické a praktické části musí žadatel projít i prohlídkou u obvodního lékaře, který může v některých případech nařídit i psychotesty. Tím by se měla zmenšit pravděpodobnost, že se zbraň dostane do rukou nesprávného člověka.
Bezpečnostní situace v České republice není podle Jakuba Votavy (25) taková, aby si kvůli ní museli občané dělat zbrojní průkazy. On sám o něj zažádal spíše kvůli širším možnostem při výběru zaměstnání. „Momentálně pracuji u vojenské policie, ale kdybych si někdy v budoucnu hledal něco jiného v oboru, se zbrojním průkazem mám mnohem větší šanci, že mě přijmou,“ věří. Ruku v ruce s nárůstem zájemců o zbrojní průkaz jde ale i jejich neúspěšnost u zákonem stanovených zkoušek, statisticky vzato uspěje zhruba jen čtvrtina žadatelů. V některých případech je úspěšnost ještě menší. Podle zkušeností instruktorů nejvíce lidí „vyhoří“ na praktické manipulaci se zbraní. „Když u nás na střelnici dělá zkoušku dvacet lidí, úspěšně ji jich dokončí třeba pět,“ říká instruktor střelby Martin Fišer.
