Zájem o přípravu psů na asistenční výcvik vzrostl. Chovatelské stanice ale nemají dostatek štěňat
Devětadvacetiletá bývalá studentka kynologie Lucie Bláhová se v únoru začala věnovat výchově vodicího psa. „Uvažovala jsem o tom už několik let. Mé rozhodnutí nakonec podpořilo stěhování do vlastního bytu. Přestože jsem neměla s předvýchovou žádné předchozí zkušenosti, rozhodla jsem se kontaktovat neziskovou organizaci Helppes,“ vypráví Bláhová.
Díky práci z domova se může věnovat pětiměsíční fence zlatého retrívra Dině během celého dne. „Člověk musí vědět, jak psa vychovat správně. Naštěstí jsem v častém kontaktu s cvičitelkou, která mi vždy poradí,“ popisuje svou spolupráci s organizací Bláhová. Starost jí ale dělá budoucí loučení. „Nejde se starat o štěně bez lásky. Její odchod pro mě nebude jednoduchý,“ říká. Fenku jí organizace svěřila na osm měsíců, poté bude její trénink pokračovat v rukách profesionálů.
Každá organizace si délku výchovy určuje jinak. „Například u nás psi prochází nejdříve tzv. Programem výchov štěnat (Pestrou psí školkou), kdy se přibližně rok a půl učí základním socializačním návykům v rodinách dobrovolníků. Následně přecházejí na přibližně devět měsíců do speciálního výcviku k našim profesionálním trenérkám asistenčních a vodicích psů,“ vysvětluje Dita Havlíčková, PR specialistka organizace Pestrá.
Štěně stojí hodně času
Třiadvacetiletá studentka pedagogiky pro zrakově postižené Zuzana Hovorková už má více zkušeností. Ještě před začátkem pandemie v březnu roku 2020 dokončila roční výcvik vodicí fenky Egi. Na rozdíl od Bláhové se často nacházela v časové tísni. „Většinou jsem si musela odepřít zábavu, abych se mohla věnovat výchově psa. Přišla jsem kvůli tomu i o pár přátel,“ vypráví. Původně ji vzhledem k nedostatku zkušeností nechtěla organizace Mathilda štěně svěřit. Trenéry ale přesvědčila její touha pomáhat. „Nakonec mi dali Egi do dočasné péče. Někdy byla výchova velmi fyzicky i psychicky náročná, ale vždy jsme vše s cvičiteli zvládli,“ popisuje.
I když na prožitky s fenkou vzpomíná v dobrém, musela řešit i problémy. „Dočasný vychovatel se musí umět psa vzdát. Ne vždy to je snadné,“ potvrzuje obavy Bláhové Hovorková. Po ukončení výcviku byla přesvědčená, že se přípravné výchově už věnovat nebude. Svůj názor s odstupem času změnila. „Hřeje mě u srdce, když vidím Egi s jejím nevidomým páníčkem. Je to nepopsatelný pocit. Získala jsem spoustu důležitých zkušeností,“ líčí.
Těžké období motivuje k dobrým skutkům
Častější snahu dobrovolníků o pomoc s výcvikem budoucích psích asistentů zaznamenala i organizace Pestrá. „V uplynulých měsících jsme evidovali vyšší zájem o výchovu štěňat. Lidé v těžkých dobách touží více pomáhat,“ uvádí Havlíčková. I přes tuto ochotu ale organizace nemůže všem zájemcům vyhovět. „Počet našich vychovatelů oproti době před pandemií nevzrostl, protože chovné stanice nenabízejí dostatek vhodných pejsků. Důvodem může být dnešní výrazně vyšší zájem lidí o psy,“ dodává.
Štěstí v období pandemie měl prodejce aut Jan Žilina (48). „Kontaktoval jsem organizaci Mathilda a následně absolvoval osobní pohovor s koordinátorkou dobrovolníků,“ popisuje, jak mu byl svěřený dvouměsíční labrador Hagrid. Aby se zájemce mohl stát vychovatelem, musí mít dostatek času a možnost brát psa s sebou do práce. „Je se mnou přes den v kanceláři, kde se potkává s mými kolegy. Zvyká si díky tomu na lidi,“ říká.
Za normálních okolností profesionální trenéři kontrolují průběh výchovy na osobních setkáních. Kvůli pokračující pandemické situaci ale většina organizací svůj chod částečně přenáší do on-line prostředí. „Například naše trenérky mají na Facebooku uzavřenou skupinu s dobrovolníky, ve které intenzivně komunikují. Vychovatelé posílají videa, jak se svými svěřenci pracují. Trenérky jim poté radí správné postupy,“ popisuje Havlíčková on-line chod v Pestré.
Výcvik se nesmí podcenit
Ačkoli se výchova asistenčních či vodicích psů může zdát jako vhodná výplň času v období koronaviru, nejedná se o levnou záležitost. „Dovést psa k výcviku je pro každou organizaci velmi finančně náročné. Zejména náklady za veterináře jsou vysoké,“ vysvětluje třiadvacetiletá studentka Hovorková. Kompletní příprava psa činí přibližně 300 tisíc korun. Veškeré náklady vyplácí organizace, trenéři tak musí dbát na výběr vhodného dobrovolníka, který se štěněte ujme. „Je to velká starost. Přesto bych ráda pokračovala i s dalšími pejsky,“ doplňuje Bláhová.
