Zájem o deskové hry je stále vyšší. Česko se v nich prosazuje i ve světě
Stolní hry už zdaleka nejsou jen záležitostí deštivých dní na chalupě či nerdovské subkultury. Mladí lidé čím dál častěji odkládají mobilní telefony a opouští online hry, aby se mohli věnovat těm reálným se skutečnými přáteli. „I když hraji převážně na počítači, často mě poslední dobou přepadne chut´ ho vypnout a jít si raději zahrát s kamarády deskovku. Nejčastěji to jsou Osadníci z Katanu, Citadela nebo klasické Člověče, nezlob se!,“ vyjmenovává studentka VOŠP Adéla Bílková (21) některé z nových i léty prověřených populárních her.
Nadšenci do deskových her mají i stále více míst, kde si je mohou zahrát i na veřejnosti. V Praze například přibývá podniků, které zákazníkům k pití či jídlu zapůjčí i deskovou hru. A každoročně si příznivci této zábavy mohou zajít druhý říjnový týden na festival Deskohraní. „V prvních ročnících jsme měli několik set návštěvníků během týdne, teď máme za týden přes šest tisíc,” je spokojený zakladatel a organizátor festivalu Jakub Těšínský.
Umí propojit generace
Podle něj je pořád dost lidí, kteří si myslí, že deskové a karetní hry jsou dobré jen na trénink mozku a přemýšlení. „Existují ale i hry, které obsahují prvky psychologie, empatie, odhadu soupeře nebo herectví, ” vysvětluje Těšínský, kterého těší, že každý rok přichází více lidí a namísto virtuálních herních zážitků mají ty opravdové.
Stejně to vidí i studentka VOŠP Tatiana Skoumalová (22). „Podle mě jsou deskové hry mnohem víc společenské a emotivní než ty na konzolích nebo počítači. S babičkou bych si asi těžko zahrála na PlayStationu nebo Xboxu. Deskovky beru jako zábavu pro celou rodinu nebo partu přátel. Líbí se mi na nich, jak dokáží propojovat generace,“ říká Skoumalová. Nejraději hraje Aktivity, Českou hudbu nebo Český svět. „Aktivity jsou skvělá hra k alkoholu. U hry Český svět se navíc i něco nového dozvím,“ dodává.
Investice do budoucna
Deskové hry mají i své sběratele. Jedním z nich je David Rošlapil (28), který vyrůstal na hře Dostihy a sázky nebo na Proroctví. „Kupuji si nové deskovky několikrát ročně. Moje okolí mne může vnímat jako sběratele, ale všechny hry zároveň i hraji. Rád se odstřihnu od telefonu a zahraji si s kamarády na pár hodin deskovku,” říká Rošlapil.
Deskové hry začal nakupovat asi před pěti lety a v současné době jich má bezmála šedesát. Částka, kterou za svou sbírku zatím utratil, by jiným stačila klidně i na ojeté auto. „Sbírka mě stála několik desítek tisíc, ale myslím si, že to je dobrá investice do budoucna. Vlastním například limitovanou edici hry HATE nebo figury k Blood ragi či Rising Sunu, které už se neprodávají a sehnat by se daly pouze od překupníků za mnohonásobně vyšší cenu. Vím, že to, co vlastním, bych mohl prodat mnohem dráž, než jsem koupil. To ale zatím nemám v plánu,“ vysvětluje svou vášeň Rošlapil. Zároveň se těší, až jednou bude učit pravidla své děti a hrát s nimi.
Češi vítězí i v zahraničí
Česká republika se může pyšnit i celosvětově úspěšnými hráči. Například v roce 2012 se stal Jan Šimara (34) mistrem Evropy v deskové hře pocházející z Číny s názvem Go. Ve stejném roce se mistrem světa v jedné z nejoblíbenějších her současnosti, Carcassonne, kde hráči přikládáním karet staví opevnění, kláštery či louky, stal třicetiletý Martin Mojžíš.
