Za znásilnění podmínku, za kytku konopí elektrické křeslo
Když sexuální predátor dostane podmínku a pěstitel trávy skončí s desetiletým trestem, český soudní systém nemůže nepřipomínat cirkus. Místo spravedlnosti dostáváme absurdní představení, kde se skuteční zločinci vyhýbají trestu a oběti jsou ti, kdo se musí zuby nehty hájit.
Dva roky až deset let je zákonná trestní sazba za znásilnění. Zda je to málo, hodně nebo úplně špatně, justice neřeší. Pokud se ale sejdou ty „správné okolnosti“, třeba opakovaný čin nebo zraněná obět´, může viník dostat až dvanáct let. Jenže obvykle nedostává.
Právo klesá, tráva roste
V některých soudních síních to působí tak, jako by šlo o soutěž ve vymýšlení polehčujících okolností. Obžalovaní, jejich advokáti a dokonce i soudci hledají, jak ospravedlnit neospravedlnitelné. Tak třeba Jan Synek, podle vyšetřovatelů jeden z největších distributorů dětské pornografie na světě, si měl odpykat čtyři a půl roku ve vězení. Trest mu byl letos dokonce zkrácen, protože mu je už jedenaosmdesát. Zřejmě si soud řekl, že stařec má jiné starosti, než si odsedět trest za jeden z nejodpornějších trestných činů a tak si třeba po odpykání ještě stihne i zasadit pár kytek.
V předešlém roce byl odsouzen na devět let jistý Petr Včeliš: za pěstování a distribuci marihuany. Podle rozsudku měl během několika let vypěstovat a nakoupit zhruba půl tuny konopí s vyšším obsahem THC. Včeliš tvrdil, že šlo o CBD produkty, tedy legální látky bez omamného účinku vyrobené právě z marihuany, které jsou v mezích zákona. Soud to však nepřesvědčilo. Možná kdyby si místo lampy na pěstování svítil obrazovkou s nevhodným obsahem, dostal by o polovinu míň.
Konopí tedy může snadno zaručit roky za mřížemi, znásilnění jen pár hodin otravných slibů, že se to už nikdy nestane. V prvním případě se neberou ohledy na to, zda šlo o byznys a nebo o domácí pokus s květináčem. V tom druhém to naopak někdy vypadá, že se vytratila jakákoliv přísnost: zkoumá se okolnost činu, minulost pachatele a chování před soudem. Výsledkem je trest, který působí spíš jako výchovné pokárání, než opravdové vyrovnání se s vážným zločinem. A tak je pěstování rostliny, která si roste potichu v koutě, v měřítku české justice společensky nebezpečnější, než pěstování prasácké záliby v malých dětech.
Je zarážející, jak výrazně se tresty za tyto druhy trestných činů liší. Zneužívání dětí, je bezpochyby jedním z nejzávažnějších zločinů vůbec. A přesto systém vůči této formě násilí zůstává shovívavý. Naproti tomu v zásadě nevinné pěstování marihuany, navíc pro léčebné účely, vede k mnohaletým nepodmíněným trestům.
Viník v papučích, obět´ na lavici obžalovaných
Zatímco v případě pěstování „trávy“ je o viníkovi rozhodnuto rychlostí světla, u znásilnění soud neustále tápe, váhá a mhouří oči. Nakonec dojde k závěru, že si za to ženy můžou stejně samy. Že měly krátkou sukni, letní šaty, nebo triko s hlubokým výstřihem. Jako by znásilnění bylo špatně vyhodnocené rande a ne trestný čin. Komu nestačí zdravý rozum, toho by mohla přesvědčit výstava spolku Konsent a Amnesty International s názvem „Co jsme měli na sobě, něž nás znásilnili“ s oblečením z místa činu. Ta jasně ukazuje, jak absurdní tato obrana násilníků je. Mezi vystavenými kusy se najdou dětská body, tepláky, pyžama i obyčejné šaty. Tady nejde o svádění, ale o násilí, které nezná hranice věku, pohlaví a ani okolností. Výstava dokazuje, že oblečení, které oběti měly na sobě nemohou sloužit jako výmluva, je to prostě jen kus látky.
Obět´ ale navíc prochází i maratonem výslechů, znaleckých posudků, papírování, čekání a zpochybňování. Každé „proč jste se nebránila?“ nebo „nepřeháníte to trochu?“ zabolí víc, než ukopnutí malíčku. Obět´ pak vypoví, že byla při napadení v šoku. A co na to soud? Ten to pochopí jako tiché ano a je vymalováno. Měla sukni a tílko, však ona si o to vlastně řekla.
Nízké tresty za znásilnění či dětskou pornografii nejsou selháním jednotlivců. Jsou výsledkem systému, který neumí, nebo nechce, říct dost. Nejde o to trestat bezhlavě, ale tak, aby tresty odpovídaly závažnosti činu. Pokud je znásilnění ohodnoceno podmínkou, vysíláme tím velmi jasný vzkaz. Rozhodně ale ne ten, který by chtěla slyšet civilizovaná společnost.