Za život bez lepku si musím připlatit, říká celiatička
Celiakie je dědičná, přesto je Alice Břízová (21) jediná v rodině, kdo touto nemocí trpí. „Máma musela vařit vždy dvě různá jídla a hodně nám pomáhala i babička,“ vzpomíná na dobu, kdy vyrůstala se svým zdravým bratrem. Bezlepkové výrobky byly příliš drahé, proto nebylo možné, aby se jimi stravovala celá rodina. Za kilogram kvalitní mouky zaplatili Břízovi až 120 korun.
Běžné pečivo je pro celiaky nebezpečné. Obsahuje lepek, který v trávicím ústrojí nemocného vyvolává imunitní reakci proti vlastním antigenům a poškozuje tak sliznici tenkého střeva. Častá konzumace lepku by mohla vést až k disfunkci či rakovině zažívacího traktu. Proto je důležité, aby takto nemocní dodržovali bezlepkovou dietu, která z jejich stravy vyloučí pšenici a řadu dalších pro ně škodlivých obilovin.
Jako dítě záviděla Břízová ostatním rozmanitost sladkostí, zatímco ona sama mlsala jen kukuřičné křupky a rýžové chlebíčky. Dnes se na věc dívá optimisticky: „Bezlepkovou dietu vnímám jako zdravý životní styl. Nevadí mi, že jí musím dodržovat, dá se s ní žít.“
Svačina je základ
Opustit domov bez pořádné zásoby bezlepkového jídla je v případě celiaka risk, který se nevyplácí. Alespoň to tvrdí Břízová, která pro jistotu nosí v kabelce vždy jednu nebo dvě sušenky. Těmi zažene akutní hlad a hned po škole spěchá domů na něco plnohodnotného. Bezlepkovou dietu dodržuje bezmála osmnáct let, a za tu dobu se už několikrát přesvědčila, že zapomínání není levná záležitost. „Nevýhodou bezlepkových potravin je jejich cena, a bohužel platí obecné pravidlo; čím dražší potravina je, tím je i kvalitnější a chutnější,“ tvrdí Břízová.
I běžná večeře v restauraci může být pro celiaka problém. Zatímco si zdraví jedinci objednávají svíčkovou s houskovým knedlíkem, Břízová většinou „skončí“ u salátu. Bez krutonů, samozřejmě. Jídla bez lepku na většině jídelních lístků zkrátka chybí anebo jsou příliš drahá. „Pokud jdeme někam, kde nabízejí bezlepkové jídlo, dávám si ho většinou sama, a to z toho důvodu, že si za něj musím připlatit. Například
bezlepkový pizza korpus si účtují navíc k ceně normální pizzy, takže může být klidně o 50 korun dražší, menší a také méně chutnější,“ svěřila se Břízová.
Bez možnosti volby
Nekonečné čekání ve školní jídelně zná Alice Břízová stejně dobře jako zvědavé pohledy svých spolužáků. Těch si nejvíce užila na základní škole. Na speciální dietní porci vždy čekala o něco déle než zdravé děti a finální obsah jejího talíře se od těch ostatních výrazně lišil, což byl hlavní podnět pro zvídavé dotazy přísedících. Otázku obědů řeší i dnes na vysoké škole. Menza, kterou navštěvuje, sice nabízí vždy jedno dietní jídlo, ale většinou lepek stejně obsahuje.
Ještě větší nejistotu představují zahraniční hotely, přesněji stravování v jejich restauracích. V neznámé kuchyni je těžké odhadnout, co je vhodné a co naopak ne, ale i to vyřeší zelenina nebo brambory. Pouštět se do experimentů je v případě celiaka riskantní. Pšenici dnes obsahují i potraviny, které na první pohled působí jako bezlepkové – například některé zmrzliny a karamel.
