Za veřejné peníze dělá politiku, za soukromé poradenství. Dvě tváře Filipa Turka
Europoslanec za stranu Motoristé sobě Filip Turek byl zvolen zpravodajem evropského výboru, který má regulovat automobilový průmysl a spoluvytvářet pravidla v klimatické oblasti. Sám přitom prohlašuje, že každý měsíc obdrží přibližně 250 tisíc korun za poradenství v rámci průmyslu motorových vozidel. Ve střetu zájmů se ale necítí.
Politik, podnikatel, a bývalý automobilový závodník doteď budil kontroverze jen v českém rybníčku. „Proslavil“ se třeba tím, že se nechal vyfotografovat, jak jezdí v autě se zdviženou pravicí připomínající nacistický pozdrav. S tím souvisí i Turkův podivuhodný výrok z ledna tohoto roku. Když během inaugurace amerického prezidenta Donalda Trumpa vystoupil jeho poradce a miliardář Elon Musk s projevem, při němž taktéž několikrát hajloval, Turek to okomentoval větou: „Nadcházející prezident ČR pozdravuje viceprezidenta USA.“
Mezi lety 2013-2018 Turek psal na Facebooku příspěvky, kde nazývá Adolfa Hitlera zlatým tatíčkem. A to není pořád všechno: svou náklonnost projevoval i k někdejší řecké extrémistické straně Zlatý úsvit prezentující se logem nápadně připomínajícím nacistický hákový kříž.
Rady za deset tisíc eur
Aktuální střet zájmů spočívá v tom, že na jedné straně Turek bere peníze od lobbistů automobilek za konzultační služby, na straně druhé je zpravodajem pro ochranu klimatu EU. Pokud někdo tvrdí, že „jen radí“, nelze zapomínat, že i rada znamená jistou formu vlivu. V takovém postavení se totiž těžko odděluje veřejný zájem od toho soukromého. Na celou kauzu poukazuje například investigativní novinářská organizace DeSmog, která se zabývá větší transparentností v oblasti klimatické politiky. Médium vzniklo v roce 2006 jako blog v Kanadě, postupně se však rozšířilo do celého světa.
„Přidělení funkce zpravodaje Filipu Turkovi je katastrofou pro integritu politiky EU v oblasti klimatu. Evropský parlament musí tak urychleně reformovat svá etická pravidla“ uvedl De Smog.
Jako europoslanec Turek pravidelně absolvuje setkání s lobbisty automobilek, a nyní hraje zásadní roli při rozhodování o klíčové právní úpravě, která má na tento sektor přímý dopad. Mítinky už měl, jak sám přiznal, například se zástupci Škody, korejské Densy nebo japonské Mazdy.
Turek se s oblibou stylizuje do role bojovníka proti „zelenému fanatismu“ a mluví o Bruselu jako o místě, které potřebuje „nový vítr“. Je však ironií, že sám tento vítr přináší z míst, kde si za to nechává dobře platit. Deset tisíc eur měsíčně ho řadí mezi špičku europoslanců s nejvyššími vedlejšími příjmy. Pokud skutečně chce hájit zájmy motoristů a být hlasem „obyčejných lidí“, měl by začít u sebe — a jasně oddělit politickou funkci od soukromých zájmů.
Evropská politika na tenkém ledě
Evropský parlament se dlouhodobě snaží působit jako důvěryhodná instituce, která brání principy transparentnosti, férovosti a udržitelnosti. V případě Filipa Turka nejde jen o něj samotného, ale o precedent: jak mohou občané věřit evropské politice, když její reprezentanti sedí jednou nohou ve volené funkci a druhou v byznysu, jehož se bezprostředně dotýkají unijní regulace?
Pokud Turek nemůže věrohodně doložit, že jeho poradenská činnost není v rozporu s volenou funkcí, což zjevně nemůže, měl by zvážit odstoupení. Jestliže chce kritizovat Brusel, měl by přeci jít příkladem. Důvěra v politiku je už tak křehká a střety zájmů ji jen dál podrývají.
