Z uličníka hrdinou protinacistického odboje. Nezastaví mne ani to nejhorší, zapsal si do deníku Jan Kubiš
Hrdina, který se podílel na likvidaci Heydricha, měl krušné dětství. Jan Kubiš se narodil v červnu 1913 v Dolních Vilémovicích jako třetí ze šesti dětí. Sestra s matkou ho navždy opustily, když mu bylo šest. Jeho otec František se poté znovu oženil a zbylé čtyři děti nechal v péči babičky.
Když bylo malému Janovi osm začala se o něj starat teta jeho matky, Kateřina Mitisková z Ptáčova. Tím také Jenek – jak mu říkali blízcí – ztratil kontakt se sourozenci i dosavadními kamarády. Jan byl Mitiskovou vychováván v lásce k Bohu i vlasti, možná i to mohlo později hrát roli v jeho rozhodnutí připojit se k odboji. Jako dítě byl ovšem drzý, neměl zrovna ukázkový prospěch a dostával plno poznámek. „Hází kameny, bije a škrtí spolužáky“ nebo „Leze na dívčí záchody,“ lze si po letech přečíst v jeho školním výkazu. Nakonec ale dospěl v inteligentního a přátelského muže.
Na Kubiše bylo spolehnutí
Ve svých dvaadvaceti letech nastoupil vojenskou službu. Poté, co po přijetí Mnichovské dohody v září 1938 musela československá armáda snižovat své stavy, ocitl se mezi demobilizovanými vojáky i Kubiš. Zhruba půl roku poté se rozhodl pro nelegální přechod hranic do polského Krakova, kde se tehdy tvořila československá zahraniční jednotka. Dostal se do táboru Malé Bronowice, kde také vzniklo nerozlučné přátelství s Jozefem Gabčíkem. Ve společném volnu podnikali různé výlety, o čemž svědčí fotky v Janově albu. Nakonec si bok po boku prošli tvrdým výcvikem ve Skotsku, který je připravoval na operaci Anthropoid. Ale to předbíháme.
Když vypukla 2. světová válka, zasáhnul Jan Kubiš nejprve do bojů na francouzské Loiře. Poté, co Francie v červnu 1940 kapitulovala, byl se stovkami dalších československých vojáků evakuován do Velké Británie. Zde se stal zástupcem velitele čety. I během vyčerpávajících ústupových bojů ve Francii v sobě podle zápisu v jeho deníku našel energii na zpěv a vtipkování, aby zvedl náladu své jednotce. Jan byl oblíbený, velkorysý a podle dochovaných vojenských záznamů na něj bylo spolehnutí. Když například selhalo zásobování, kupoval své jednotce jídlo z vlastních peněz a jak si zapsal do svého deníku, za ostatní brával i noční stráž, aby si odpočinuli. Sám pak sice nespal několik nocí, přesto zvládal velet a jistit ústup svým i jiným jednotkám. V prosinci 1940 byl za své činy vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem Československým válečným křížem.
Poslední zápis v deníku
Ve Velké Británii se stal příslušníkem 1. československé smíšené brigády. Prvotní potíže s jazykovou bariérou mladíkovi s kaštanovými vlasy pomohlo překonat seznámení s Angličankou Ednou Ellisonovou. „Většinou jsme se domlouvali dopisy, neb mě ta jejich řeč šla velice těžko,“ zapsal si do deníku.
V březnu 1941 se cílevědomý voják stal rotmistrem pěchoty. Díky svým dosavadním výsledkům a schopnostem byl vybrán pro operaci Anthropoid, jejímž cílem byla likvidace říšského protektora Reinharda Heydricha. Místo ve speciální jednotce získal díky Gabčíkovi, který jej doporučil jako náhradu za původně vybraného parašutistu Karla Svobodu, který se při výcviku zranil. Před vysazením do okupovaného protektorátu si Kubiš nechal osobní věci u Ellisonových s žádostí, aby je po válce poslali jeho rodině, kdyby se z akce nevrátil. Díky tomu se také dochovalo například Janovo fotoalbum a deník. „Je na mne požadován zvláštní úkol. Úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší,“ stojí na poslední stránce.
Boj na ochozu kostela
Nad územím protektorátu byl Anthropid vysazen 29. prosince 1941. V okupované vlasti se Kubiš nejdříve zúčastnil mise Canonbury, která měla za cíl bombardovat plzeňskou Škodovku, tou dobou nacistický zbrojní komplex. Při přípravě akce se pohledný Kubiš seznámil s Marií Žilanovou, které nedlouho před útokem na Heydricha napsal něžný dopis, v němž ji oslovoval „Milá Máničko“. I ten se dochoval. V Praze pobýval Kubiš kvůli utajení pod falešným jménem Otto Strnad u Marie Kovárníkové a dalších odbojářů, kteří později za pomoc parašutistům ve většině případů zaplatili i s celými rodinami svými životy. Svou náročnou misi splnil výsadek Anthropoid 27. května roku 1942 v libeňské zatáčce. Poté, co Gabčíkův samopal selhal, hodil Kubiš na vůz granát, který Heydricha smrtelně zranil. Mladý rotmistr naposledy ukázal svou neústupnost a odvahu v Chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se ukrýval s dalšími šesti parašutisty. Přestože mu muselo být jasné, jak tento boj s ohromnou přesilou skončí, bránil se spolu s dalšími dvěma muži na ochozu kostela bezmála dvě hodiny. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, a jako jediný tak nemohl spáchat sebevraždu. Svým zraněním podlehl v nacistickém lazaretu 18. června 1942, šest dní před jeho devětadvacátými narozeninami.