Výuka sexuální výchovy v Česku pokulhává. Děti se samy vzdělávají skrze internet
Nikterak silné vzpomínky a spíše zklamání ze sexuální výchovy na gymnáziu si odnáší jednadvacetiletá studentka Vysoké školy ekonomické Ludmila. „Dodnes nerozumím tomu, proč nás rozdělili na kluky a holky. Nám učitelka přednášela o menstruaci, jak se zavádí tampón nebo o pohlavně přenosných nemocech a ochraně,“ říká Ludmila. Nicméně dodává, že ve 14 letech už věděla, jak aplikovat vložku, a spíš by ocenila nějaké informace například o sexuálním násilí.
Průzkum České středoškolské unie (ČSU) z roku 2020 ukázal, že nejvíce se sexuální výchova na školách věnuje nemoci AIDS, jiným pohlavně přenosným chorobám a metodám antikoncepce. I tak jsou tato témata probírána velmi málo. Výuka se naopak skoro vůbec nevěnuje souhlasu, genderovým rolím, problematice pornografie, masturbaci či orgasmu. Může to být způsobeno tím, že tato témata jsou ve velkém měřítku v naší společnosti tabuizována.
Internet střídá učitele
Školy nejčastěji zahrnují sexuální výchovu do hodin biologie. Časté jsou i případy, kdy přednášky vedou externí pracovníci. Studentka žurnalistiky Dominika popisuje, že k nim v rámci jedné hodiny přišel kněz a pustil jim dokument o základních sexuálních faktech. Bez komentáře nebo doplnění další výuky. Dalších pět dotázaných respondentů se shodlo, že sexuální výchova u nich na školách absentovala úplně. Většinu informací si proto dohledávali na internetu. Případně se zeptali staršího sourozence. Stejná data vykazuje i průzkum ČSU. Jako nejčastější zdroj informací o partnerském a sexuálním životě byl označen internet, druhým nejčastějším byli vrstevníci. Škola skončila z nabízených možností jako nejméně častý zdroj. Necelá polovina respondentů dokonce uvedla, že ze školy nezískala žádné informace.
Nedostatečné vzdělání v oblasti sexu má pak následky i do dospělosti. „Zanedbaná sexuální výchova se může projevit ve vyšším výskytu dysfunkcí, pohlavně přenosných chorob a nežádoucích otěhotnění,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss. Dále dodal, že podle výzkumů Světové zdravotnické organizace má dostatečná sexuální výchova vliv na mládež až do dospělosti. „U lidí, kteří měli adekvátní informace v dospívajícím věku, byl nižší počet sexuálních partnerů, také měli později první pohlavní styk a mnohem více používali antikoncepci, jež souvisí menším počtem interrupcí,“ uzavírá sexuolog.
Snad nemají dotazy
Průzkum ČSU také ukázal, že více než polovina dotázaných nezažilo výuku jinak než jako pouhý výklad od učitele. Přibližně čtvrtina respondentů poté nedostala prostor pro dotazy, který by si ale dle odpovědí přáli.
Ani jednu hodinu sexuální výchovy nezažila devatenáctiletá Jana, ale zachránilo ji, že byla velmi zvídavé dítě. „Naštěstí byli moji rodiče otevření otázkám a odpovědi jsem získala od nich nebo prostřednictvím internetu. Ve škole s námi ale nikdo nic neprobíral. Dokonce mám pocit, že ani nechtěli,“ popisuje Jana své zkušenosti s přístupem učitelů.
Na základní škole Kateřinice se ale základům sexuální výchovy nebrání. „V rámci etických dílen nebo hodin biologie se snažíme zařazovat témata sexu, antikoncepce a pohlavně přenosných chorob. Začínáme už od první třídy, ale výklad se snažíme přizpůsobit věku žáků,“ popisuje ředitelka školy Šárka Muchová. Zmínila také, že nejintenzivněji se sexuální výchově věnují prostor až v 5. třídě, tedy když jsou ve děti ve věku kolem 10 až 11 let.
Sex není jen o „ochraně“
Organizace Konsent vytvořila i vlastní průzkum mezi pedagogy. „Přišli jsme s projektem Žádná tabu před tabulí. V něm jsme nejdřív zmapovali, jak je česká pedagogická veřejnost připravena vést sexuální výchovu ve svých třídách. A odhalili jsme, kde jsou největší mezery,“ říká koordinátorka projektu Karolína Křížová. Dle jejich výzkumu až čtvrtina dotázaných učitelů uvedla, že se při výuce sexuální výchovy cítí občas nejistě. Naopak nejsebevědomější jsou v tématech používání antikoncepce (83 %) a zdravého navazování vztahů (73 %). Naopak nejméně si jich věří u témat sexuálního násilí (36 %) a pornografie (39 %).
Křížová také dodává, že z průzkumu i vlastních zkušeností ví o nedostačující sexuální výchově na školách. „Z toho důvodu se už několik let se snažíme přispět k prevenci sexuálního násilí a k budování respektu ve vztazích mladé generace,“ vysvětluje. Dostatečná sexuální výchova u dětí je důležitá nejen z hlediska prevence nechtěného početí či onemocnění, ale také sexuálního násilí.
