Vysokoškolský titul lidem komín nevyčistí a zámek neopraví
Ironií osudu přitom je, že řemeslníci u nás byli odjakživa uznávaní a ne nadarmo se ve vztahu k jejich práci používalo slovní spojení ,zlaté české ručičky‘. Stačilo být šikovný, dosažené vzdělání nehrálo roli. Milénium ale veškeré zajeté standardy změnilo. Najednou o budoucnosti rozhodoval především počet vystudovaných škol s množstvím získaných titulů. Praxi nahradila teorie a učiliště byla pro ,hloupější lidi’. Důsledkem toho se například při shánění šikovného zámečníka dost nahledáte. Rostoucí předsudky společnosti si nyní vybírají svou daň a Česká republika dlouhodobě řeší nedostatek vyučených řemeslníků.
Studenti nemají budoucnost ve svých rukách
Práce rukama jakoby náhle získala nálepku ,pozor, nebezpečné‘. Podle průzkumů na základních školách ovlivňují studenty při výběru budoucího povolání především rodiče. Nenalhávejme si, že každá matka a otec nechávají své dítě, aby se samo rozhodlo, co ho bude v životě bavit. Naopak mají nutkavou potřebu dítěti vysvětlit, že obor s maturitou a následná vysoká jim zajistí pevný příjem. Spíše mi to ale přijde jako mazání medu kolem pusy. Vychováváme generace manažerů a ekonomů,přitom se na trhu uplatní jen ti nejlepší z nich. A to za průměrný plat.
Nejlepší rada je ta z vlastní zkušenosti. Jak tedy mohou nerozhodnému a zmatenému žákovi deváté třídy rodiče vtloukat do hlavy, že se rukodělnou prací neuživí, když si sami si k řemeslu ani nečichli? Prarodiče by v této situaci měli zakročit a vnukovi nebo vnučce vysvětlit pozitiva. Hlavně jednoduchou rovnici, kdy poptávka několikanásobně přesahuje nabídku. Vždyt´ dnes je šikovný vyučený zedník, klempíř nebo třeba kominík téměř placen zlatem.
Stroje usnadňují práci, ale za jakou cenu?
Jistě, svůj podíl na tom může mít klesající demografická křivka, kdy se rodí stále méně dětí. Těžko ale můžeme matkám říct, aby rodily jako na běžícím páse, protože v budoucnosti budeme potřebovat někoho, kdo by nám opravil netěsnící kohoutek. Samozřejmě můžeme ukázat prstem na technologický vývoj a programy, které postupně nahrazují práci lidí. Jenže v tomto případě se jedná spíše o lenost.
Jsme líní a snažíme se vymyslet nespočet vychytávek, které by nám usnadnily život. Nikdo předem nepočítal s tím, že stroje a umělá inteligence začnou ve velkém nahrazovat lidskou práci, ale děje se to už od průmyslové revoluce. Jenže jakobychom si stále neuvědomovali, že řadu povolání nemůže žádný systém ani program nahradit. Například tesař nebo truhlář vloží do každého díla něco osobitého a díky tomu získá zákazník originál místo sériového výrobku. Ve výsledku právě po jedinečnosti lidé touží. Je k tomu ale potřeba dát zastaralé předsudky stranou a přijmout fakt, že bez šikovných a vyučených řemeslníků se společnost neobejde.
