Vysokoškoláci chtějí zpátky studentský život. Některá opatření by však dodržovali, i kdyby jim to nikdo nenařizoval
Z nouzového stavu už někteří studenti nemají respekt a jeho neustálé prodlužování jim připadá nesmyslné. „Na jaře ho každý chápal, nebot´ byli lidé vyděšení. Od září už mi ale přijde zbytečný, protože opatření jsou stejně nepřehledná,“ říká studentka ČVUT Laura Hošpesová (20). Podle jejího názoru má teď pojem nouzový stav menší váhu, než jakou měl před pandemií koronaviru. „Pro lidi už nic neznamená,“ myslí si. Oslovení studenti si závažnost situace i důležitost opatření uvědomují, ale nouzový stav jim už potřebný nepřijde. „Vláda není schopná řádně zdůvodnit jeho vyhlášení a získat pro něj podporu Poslanecké sněmovny, takže mi to přijde celé zbytečné,“ doplňuje studentka Univerzity Karlovy Klára Vařeková (21).
Někteří by roušku nosili i dobrovolně
Sami studenti říkají, že by některá opatření dodržovali i z vlastní iniciativy. „I kdyby mi to nikdo nenařizoval, na veřejných místech bych stále nosila roušku nebo respirátor,“ říká Vařeková. Otázkou však zůstává, jestli by se stejně chovali i ostatní. Studentka Vysoké školy chemicko-technologické Lenka Aichingerová (22) má na věc stejný názor. Pokud by si ale roušku mohla sundat třeba na koncertě, udělala by to. „Člověk si bez roušky koncert víc užije a může si pořádně zakřičet,“ vysvětluje Aichingerová. Je jí však jasné, že si na kulturní akce bude muset ještě počkat. Poslanci ve čtvrtek 18. února totiž schválili nový pandemický zákon, díky kterému budou moct nařizovat opatření i bez nouzového stavu.
Online výuka je více stresující
Vysokoškoláci si stěžují hlavně na to, že nemůžou do škol. On-line výuka je pro mnohé z nich více stresující a náročnější na soustředění. „Na on-line semináři je třeba daleko těžší promluvit, než když jsme byli ve třídě,“ myslí si Vařeková. Distanční režim však vysokoškolákům znesnadňuje i další povinnosti, jako je třeba psaní diplomových prací. „Píšu teď bakalářskou práci a nemůžu do laboratoří, abych mohla pracovat na praktické části. Je to dost omezující,“ stěžuje si Aichingerová.
Ke studentskému životu ale patří i mimoškolní akce, které teď zejména kvůli zavřeným podnikům studentům chybí. „Mrzí mě, že si nemůžu s kamarády sednout do hospody na pivo, nebo si dát kávu v kavárně,“ říká Aichingerová. Jiný názor na otevření podniků má Vařeková. „I kdyby se otevřely hospody a kavárny, rozhodně bych si nikam dovnitř sednout nešla. Přišlo by mi to nezodpovědné,“ přibližuje. Pro studenty je ale prioritou otevření škol. „To je hlavní. Hospody a kavárny jsou až druhořadé,“ zdůrazňuje Hošpesová. Podle ministra školství Romana Plagy (za ANO) by se studenti maturitních ročníků mohli začít vracet do škol od 1. března. Vše ale záleží na vývoji pandemické situace.