Vysočinu už pět let sužuje kůrovcová kalamita. Lesníci s ní bojují za každého počasí
Práce lesního pracovníka představuje desítky nachozených kilometrů v nelehkém terénu. Vedle obnovy lesa, do které spadá například úklid klestu po těžbě, stavba oplocenek nebo zalesnění je jedním z jejich hlavních úkolů vyhledávání kůrovcem napadených stromů. Zkouším si na týden práci lesníka. Během procházení okolí vrchu Devět skal v oblasti Českomoravské vrchoviny spolu s dočasným kolegou Janem Vencálkem (27) označuji po několika hodinách práce v terénu přibližně stopadesátý napadený smrk. Podle Vencálka jich však pracovníci často najdou i více.
Denně ujdou dlouhé vzdálenosti a k tomu lesníci čelí i nepředvídatelnému počasí. Vencálek, který zrovna promáčený prochází lesem, podotýká, že z korun stromů prší ještě dlouho poté, co déšt´ pomine. Voda komplikuje i hledání napadených stromů. „Déšt´ smyje drobné piliny, které se objevují od závrtů škůdce,“ vysvětluje.
V takové situaci se lesníci musí zaměřit na jiné známky napadení, jako je například opadaná kůra s vykousanými cestičkami, narezavělá koruna či vytékající pryskyřice, lidově známá jako smůla. Ta však může značit i poranění padajícím stromem či těžkou technikou. Ani za slunných dnů se kupodivu nepracuje lesníkům lépe, kvůli paprskům se zdají listy zrzavé, tedy napadené.
Stroje práci usnadňují i komplikují
Oranžovým sprejem jsme spolu s Vencálkem označovali kmeny dvěma tečkami umístěnými pod sebou, což je znamení, kterým lesníci upozorňují kolegy na nakažený strom. Tuto práci na jeden revír o přibližné velikosti 1 600 hektarů většinou zastávají dva lesníci, kteří musí celou plochu lesa pečlivě kontrolovat nejméně jednou za tři měsíce. Během léta je však počet pracovníků vyšší díky brigádníkům z lesnických středních i vysokých škol, kteří tak získávají praxi v oboru.
Po označení stromu přichází na řadu práce dřevorubce. Od padajících stromů se jen stěží dají odtrhnout oči. Ještě teď slyším hlasité vrčení motorové pily, pronikavé křupnutí rozléhající se na míle daleko a těžký pád, který zaduní a otřese půdou pod nohama.
Někdy místo dřevorubce zastává práci harvestor, tedy stroj, který při těžbě dříví kácí, odvětvuje, měří, rozřezává a ukládá v jednom cyklu. Svým šikovným ramenem zajišt´uje podívanou jak ze sci-fi filmu. Jeho multifunkčnost práci urychluje, ale zároveň i ztěžuje ostatním pracovníkům lesa. „V širokých a hlubokých kolejích po harvestoru už neprojedu traktorem,“ líčí dřevorubec Hynek Sláma (22).
Se záchranou pomáhá chemie
Na každém rohu vysočinského lesa leží hromady dříví, některé růžové, jiné kryté černou sítí. V obou případech jde o chemickou ochranu zabraňující kůrovci v dalším šíření. Z jednoho napadeného stromu se údajně nakazí až sedm dalších, proto je důležité množení lýkožrouta zabránit. „Bohužel je tento účinný prostředek od nového roku legislativně zakázaný,“ podotýká Vencálek.
Bez účinné chemie může škůdce přelétnout na další zdravé jedince a boj s kůrovcovou kalamitou se tak stane ještě náročnější sisyfovskou prací. Trochu oddechnout si budou moci lesníci spolu s podzimními snižujícími se teplotami, kdy lýkožrout smrkový zaleze pod kůru stromu a zahájí přezimování. Lesům by tak nahrál do karet krutý mráz, který by kůrovec nemusel přežít.