Výjimečná žena Dana Zátopková. Sportovními úspěchy inspiruje i současné atlety
Život Dany Zátopkové, rozené Ingrové, ovlivnil zejména její manžel Emil, kterému po celou dobu jejich manželství říkala Ťopku. Poprvé se setkali v roce 1948 na atletickém stadionu ve Zlíně, kdy jí přišel Zátopek poblahopřát k vítězství. „Emil byl tenkrát už hvězdou a já začínala. Takže jsem jen přijala gratulaci a šla rychle pryč, aby to nevypadalo, že mu nějak podlézám,“ popisovala setkání v seriálu GEN. První pusu si pak dali z legrace, když zjistili, že jsou narozeni ve stejný den, tedy 19. září 1922.
Jako nerozlučnou dvojici je celý svět začal vnímat od olympijských her 1952 v Helsinkách, kdy Zátopková získala jedno zlato a Zátopek tři. „Pomohla, společně s Emilem, vytvořit československému sportu skvělou mezinárodní reputaci a vždy pro mě bude symbolem atletiky,“ vysvětluje běžkyně Kristýna Prouzová (19). Podle slov Zátopkové byl Ťopek jejím hnacím motorem za co nejlepšími výsledky, protože když u něj viděla píli a cílevědomost, nemohla zůstat pozadu. Její přístup se vyplatil a druhou, tentokrát stříbrnou, olympijskou medaili získala v roce 1960 v Římě. O dva roky později ukončila kariéru.
Talent od přírody
Od mala se věnovala házené, oštěp vzala do ruky poprvé jako čtyřiadvacetiletá instruktorka na dětském táboře. Ještě to samé léto získala první titul mistryně Československa, který ji velmi překvapil. Podle ní neuměla oštěp ani pořádně držet. Během kariéry používala, pro dnešní dobu netypické, tréninkové metody. „Hodně jsem natrénovala štípáním dřeva. Jeli jsme třeba na soustředění do Nymburka a já si objednala špalky dřeva a sekeru. Dneska jsou místo toho moderní posilovací stroje,“ řekla Zátopková v pořadu Sláva vítězům.
I přes své úspěchy byla po celý život velmi skromná a nikdy si nechtěla připustit, že by byla nějak výjimečná. „Jsem ráda, že jsem se někde zaznamenala a že mě znají i mladí lidé. Nakonec ale všechno bude jen zaváté prachem,“ svěřila se Zátopková v rozhovoru s Otakarem Černým. Její slova potvrzuje i atletka Johanka Šafránková (22), která o Zátopkové nejdříve věděla zejména díky jejímu manželovi. „Jako malá jsem netušila, že byla olympijskou vítězkou, ale později jsem se to samozřejmě dozvěděla. V posledních letech jsem ji vnímala hlavně jako velmi vitální a usměvavou dámu,“ dodává Šafránková.
Ze zlatého oštěpu udělala smeták
Zátopková nikdy neztrácela smysl pro humor a občas měla velmi originální nápady. Například z oštěpů, se kterými získala československé a evropské tituly nebo olympijské medaile, si od manžela nechala udělat třeba zábradlí nebo věšáky. „Nejhůř to odnesl chudák oštěp z olympiády v Helsinkách, z něj je teď koště. Prostě každá sláva někdy přejde,“ vysvětlovala s úsměvem Zátopková v pořadu Sláva vítězů. Její povahu popsal i předseda Českého klubu olympioniků Oldřich Svojanovský: „Byl jsem za ní minulou sobotu, a i když jí tělo už moc nesloužilo, pořád jí to pálilo a člověk se s ní nikdy nenudil,“ uvedl krátce po její smrti v tiskové zprávě.
Dana Zátopková je držitelkou státní Medaile Za zásluhy (2003), Olympijského řádu (1988) a ceny Evropské atletické asociace (2009) za přínos k rozvoji atletiky. V roce 1958 hodila na Strahově 55.73 metrů, což je dodnes nejdelší ženský hod s dřevěným oštěpem. Další světové rekordy házely atletky už s umělohmotným náčiním. Podle slov, která opakovala od svých devadesátých narozenin, prožila plnohodnotný a pestrý život, měla hodně práce, úspěchů a skvělého manžela. „Byla pro mě zejména životním vzorem. Setkal jsem se s ní na zahájení dětské olympiády a na to, že jí bylo kolem devadesáti, tak sršela neskutečnou energií,“ vzpomíná na Zátopkovou plavec Jakub Březina (21).
