Výchova v toxické maskulinitě může z muže udělat emočního mrzáka
Od mužů se očekává, že nebudou projevovat emoce, musí být silní a dominantní. Na ty, kteří do škatulky nespadají, vyvíjí společnost tlak. Ten může mít podobu nadávek, šikany, nebo dokonce fyzického násilí. S genderovými stereotypy se lze setkat již v útlém věku, kdy se hračky dělí na holčičí a klučičí. Autíčka jsou pro chlapce a dívky si hrají s panenkami. Když se k holkám přidá kluk, jeho kamarádi se mu budou smát. Se stereotypním chováním se nemusí dítě setkat jen mezi vrstevníky, jsou totiž i otcové, kteří si myslí, že není mužné hrát si s potomky a vyznávat jim lásku. Ale kdo jiný než právě otec by si synem a jeho autíčky měl hrát?
Již odmalička bývají chlapci směřováni k tomu, aby dosáhli ideje „správného muže“. Podle studie Man Box Study společnosti Promundo z roku 2017 se z 1 328 mužů ve věku 18 až 30 let zkoumaných v USA 72 procent setkalo s tvrzením, že „skutečný muž se chová určitým způsobem“. Ve skutečnosti je ale představa o „ideálním chlapovi“ většinou nedosažitelná. I přes všechnu snahu je totiž těžké potlačit vrozené vlastnosti.
Mužské komplexy vedou až k násilí
Pocit nedostatečnosti a genderové předsudky často působí potíže ve vztazích. Muž nabude dojmu, že žena jako představitelka slabšího pohlaví přece nemá právo oponovat alfa samci. Ženy jsou pak předmětem určeným k dobývání a vlastnictví. Podle této ideologie by vlastně měly být rády, že o ně někdo má zájem. A pokud projeví sebemenší nesouhlas s toxickým chováním, je něco špatně s nimi, ne s mužem.
Tyto projevy maskulinity tak vedou až k vytváření genderové hierarchie. Hlavní slovo má muž a žena ho musí poslouchat a sloužit mu. Ona se stará o domácnost, on rodině obstarává prostředky na obživu. Muž si navíc svou dominanci často dokazuje agresivním chováním i vůči dítěti. Studie od společnosti Promundo zjistila, že s výrokem „muži by měli v případě potřeby použít fyzické násilí, aby získali respekt“ souhlasila polovina respondentů. Je úsměvné myslet si, že za pomocí násilí bude mít dítě nebo partner úctu k druhému. A pokud ano, pravděpodobně se nejedná o respekt, ale o strach, že za své chování dostane pár facek. V práci se totiž špatně vysvětluje, že modřiny na obličeji nezpůsobil partner, ale pád ze schodů.
Jablko nepadá daleko od stromu
Zatímco syn toxické chování v rodině okoukává a zvyká si na něj, je mu do hlavy zároveň vštěpováno, že pocity jsou známkou slabošství. Musí být přece silný. Z toho důvodu je nucen v sobě potlačovat emoce, což často vede k vážným psychickým problémům. Ty můžou mít podobu například úzkostí nebo dokonce klinické deprese. Podle Americké psychiatrické asociace toxická maskulinita muže odrazuje od vyhledání léčby duševního zdraví. Tento fakt je jednou z hlavních příčin vyšší míry sebevražd u mužů oproti ženám. Chlapi se raději budou užírat zevnitř, než aby se s problémy ponížili před odborníkem, kterým pro ně v horším případě bude žena. Přes představu, že muž projeví slabost před opačným pohlavím, nejede vlak.
Mladé chlapce je třeba učit, že emoce jsou přirozené a má je každý člověk. Muži by měli začít respektovat sami sebe a vědět, že mají právo zvolit si vlastní identitu. Pokud se budou brát takoví, jací jsou, budou jejich mezilidské vztahy snadnější. Svými toxickými komplexy pramenícími už z výchovy totiž komplikují životy své i ostatních. K překonání tohoto problému ale nedojde, pokud společnost nepřestane praktikovat zastaralé genderové předsudky.
