Volba královny krásy: duše má být víc než plastika
Kdyby měla být soutěž Miss jen o kráse, finalistky by nemusely jezdit před slavnostním večerem na dvoutýdenní soustředění, kde plní různé úkoly a jsou pod drobnohledem rozhodčích. Vlastně by mohly jen přijít, stoupnout si do řady a porotci by ukázali na tu nejhezčí. Jenže tak to není. Soutěž je show a diváci si chtějí na soutěžící udělat vlastní názor. Nejen na základě vzhledu.
Je dobré vědět, jestli se budoucí Miss umí vyjadřovat, jak dokáže konverzovat v cizím jazyce a podobně. Bylo by přeci velkou ostudou, kdyby česká Misska na mezinárodní soutěži nebyla schopná odpovídat na otázky organizátorů. Stát by se to přitom mohlo, protože v podmínkách soutěže není o znalosti cizího jazyka žádná zmínka.
Miss nemá mít jen údajně ideální míry 90 – 60 – 90, ale i nějaký všeobecný rozhled, což se na rozdíl od úzkého pasu na první pohled nepozná. Na mezinárodních soutěžích už nepadají hloupé otázky typu ‘Jaké je vaše hobby?‘ nebo ‘Kde se vidíte za deset let?‘. Občas se moderátor zeptá třeba na aktuální problémy dané země nebo na oblíbenou postavu z historie.
Jen s trochou nadsázky platí, že v dnešní době vlastně není problém, aby všechny ženy vypadaly úplně stejně. Každá si může nechat udělat plastiku obličeje, prsou nebo třeba pozadí. Jenže vnitřní krásu zatím žádný doktor vylepšit nedokázal. Miss by měla být na první pohled přirozeně hezká, ale když promluví, neměl by se za ní člověk stydět. Přeci jen to je dívka, která nás reprezentuje ve světě a má být vzorem pro ostatní ženy. At´ je tedy Missce klidně 39 let. Figura snů a krásná tvář prostě není všechno.