Vidět bráchu se zlatou medailí je nepopsatelný pocit, říká kanoista Petr Fuksa
Ve 21 letech poprvé získal medaili z Mistrovství Evropy, nyní je o pět let starší a medailí z nadnárodních soutěží má celkem pět. Petr Fuksa, pokračovatel tradice slavné kanoistické rodiny, má za sebou druhou účast na letní Olympiádě, navíc je bratr olympijského vítěze z Paříže a reprezentant v rychlostní kanoistice.
Pocházíte z významné kanoistické rodiny – sportu se věnoval váš děda i váš otec, který navíc získal i několik medailí. Hrála rodina ve vašich začátcích velkou roli?
Jednoznačně tu největší. Původně jsem totiž začínal s fotbalem, brácha hrál zase hokej. Rodiče nás do kanoistiky ale trochu tlačili a nakonec se jim to povedlo. Dostávalo se nám od nich velké podpory, na začátku dokonce i z finanční stránky.
Nyní se sportu věnujete profesionálně pod záštitou ASC Dukla. Jaké podpory se vám dostává od ní?
Pro rychlostní kanoistiku je podpora nadstandardní. Soustředění a závody nám Dukla platí, k tomu dostáváme měsíční ohodnocení a odměny. Všechno, co potřebujeme nám klub zařídí, takže si nemůžu na nic stěžovat. Navíc nám umožňuje trénovat v Nymburku, kde jsou pro nás ideální tréninkové podmínky.
Zmiňoval jste vašeho bratra Martina, který letos na hrách v Paříži získal zlatou medaili na singlkánoi v závodě na 1000 m. Jak vám v ten moment bylo?
Byl to pro mě nepopsatelný pocit. Celá jeho kariéra k tomuto momentu směřovala. Myslel jsem si, že přiveze zlato už z předešlých olympiád v Tokiu a Riu. Paříž byla ale ten milník, kdy to mohl dokázat. Když byl během závodu průběžně první, tak to ve mně vřelo. Byl to jeden z nejlepších zážitků v mém životě.
Je pro vás motivací jednou dosáhnout podobného výsledku?
Dosáhnout podobných úspěchů by bylo pěkné, ale bohužel nemožné, protože závodíme současně ve stejných kategoriích. Brácha je pro mě ale samozřejmě největší inspirací a motivací.
Srovnávají vás s bratrem často?
V podstatě na denní bázi, ale už jsem si zvykl. Byl bych rád, kdyby to bylo i obráceně, ale nevadí mi, že mě srovnávají s nejlepším kanoistou na světě.
Nyní za sebou máte konec sezóny, další začíná příští rok na jaře. Jak byste tu letošní zhodnotil?
Na Mistrovství Evropy v kategorii Singlkánoe jsem obsadil páté místo. Dále na olympiádě v Paříži sedmí, brácha ji navíc vyhrál. Z tohoto pohledu to byla naše nejlepší sezóna, jakou jsme kdy měli. Když skončila, měl jsem asi sedm týdnů odpočinku. S přípravou to vypadá tak, že již dva týdny trénuji, abych byl co nejlépe připraven na novou sezónu.
S jakými ambicemi budete vstupovat do té nové?
Ambice jsou stejné každý rok. Chtěl bych dojet co nejlépe na každé mezinárodní úrovni. V Česku je cíl vyhrát kvalifikaci na deblu. Pokud by ji vyhrál brácha, chtěl bych být aspoň druhý. Šance na výhru vidím ve dvoustovce, protože tu brácha nejezdí. Největší prioritu ale dávám umístění na domácích závodech – letos se třeba koná Mistrovství Evropy v Račicích. Jezdit závody před domácím publikem je pro mě vždy velká motivace.
Na stránkách Českého olympijského týmu jsem se dočetl, že je vaším vzorem fotbalista Cristiano Ronaldo. Proč zrovna on?
Hrají v tom role osobní sympatie. Líbí se mi jako fotbalista i jako člověk. Taky se mi líbí, jak maká a trénuje na 100 %. Do fotbalu dává všechno, což mi imponuje. Nemám rád, když někdo něco dělá na půl plynu.
