VIDEO: Selhání techniky i nudní hosté. Studenti si vyzkoušeli živé vysílání v rádiu StreetCulture
„Zdravím a vítám vás u živého vysílání pořadu Jednohubky,“ zazní mužský, trochu nesmělý hlas z jednoho reproduktoru hned vedle vysílacího studia. Právě totiž probíhá první živé vysílání studentů Vyšší odborně školy publicistiky (VOŠP) v roli moderátorů. Ve studiu, odkud dvojice Lukáš Kramer a Jiří Škroch vysílá, nesmí být prozatím nikdo jiný. „Potřebují se trochu rozmluvit, aby z nich opadla nervozita,“ vysvětluje ředitelka rádia Iva „Ajva“ Jonášová.
Po prvním vstupu a uvedení hostů rockové kapely Monna vede rozhovor Lukáš. Dovnitř smějí konečně i novinář a kameraman. Nervozita, která byla slyšet v Jirkově hlase, je na něm i vidět. Pod stolem si hraje s tužkou a třesou se mu ruce. Zato Lukáš vypadá uvolněně. Po celou dobu vysílání je to znát i na jeho projevu. A když nečekaně selže technika, bryskně zareaguje a nefungující mikrofon rychle vymění. Vtipkování s hosty mu také není cizí. V závěru vstupu než pustí písničku, si neodpustí poznámku, že zpěvačka má pořádné „koule“, stejně jako jejich drsná písnička.
Vysílání z bunkru
V průběhu vysílání je povzbuzuje i Ajva: „Máte zatím 80 posluchačů. To pro začátek není vůbec špatné,“ říká. Uvolněný a nespisovný projev moderátorů je jak na míru ušitý tomu, jak to v celém rádiu vypadá. Prostory připomínají spíše podzemní kryt a ihned na vás padne pohodová atmosféra, která sálá z lidí kolem. Samotné vysílací studio je mrňavé, sotva se do něho vejdou hosté a moderátoři. Natož delegace v zástupu kameramana, novináře a fotografa. Na stěnách místo klasického rádiového polstrování visí fialově nabarvená plata od vajec. Prostě rádio ve vlastním stylu.
Když už se zdá, že se kluci mnohem více uvolnili, v druhé půlhodině vysílání začínají ztrácet půdu pod nohama. Další dva hosté, Jan Jílek a Martin Hurych, kteří mluví o východočeském festivalu Půda, na kterém vystupují nejrůznější kapely, totiž příliš nespolupracují. Jejich odpovědi jsou dlouhé a nudné. Jirka každou situaci zachraňuje slovy: „Jasně, jasně, jasně…“ Později si z toho u piva dělají srandu. Podle Ajvy z toho bude výborná znělka pro rádio. Kluci mezi sebou mohou komunikovat pouze posunky či vzkazy, které si píšou na papír. Chvíli to tak místo v rádiu vypadá jako ve škole pro hluchoněmé.
Pořad s vlastní chutí
Vysílání sice doprovázely problémy s technikou a některá místa při rozhovorech vyplňovaly trapné chvilky ticha, kluci se však s těmito problémy v živém vysílání poprali obstojně. Oba se shodují na tom, že šlo o pozitivní zážitek. „I když vím, že byl hlavní tahoun Lukáš, bavilo mě to a klidně bych si to zopakoval,“ komentuje Jirka. Důvod, proč pořad pojmenovali Jednohubky, vysvětluje Lukáš: „Asi proto, že jsme každý trochu jiný. Přineseme tak nová a rozmanitá témata se specifickou chutí,“ uzavírá s úsměvem.
Základní princip internetového rádia je postaven na ideje D.I.Y. (Do It Yourself). To znamená, že o výběru hostů i obsahu pořadu rozhodují sami moderátoři. Celý projekt proběhl v rámci školní praxe – práce v médiích, pod záštitou ředitelky rádia Ajvy Jonášové. Na další dvojici studentů VOŠP Alex Zemanovou a Martina Minhu z pořadu Jednohubky, se tak můžete těšit 28. listopadu taktéž v rádiu StreetCulture.
Podívejte se na videoreportáž:
Reakce tvůrčího týmu Jednohubky:
Milá Kláro,
díky za uveřejnění článku o prvním vysílání Jednohubek. Jsme rádi, že jste o nás napsali a postarali se o medializaci našeho vysílání.
Nemyslíme si ale, že by všechna tvrzení a formulace v článku byly vhodné a dobře zvolené, proto na ně chceme reagovat.
Chápeme snahu o výraznost až provokativnost titulku „Selhání techniky i nudní hosté“ a perexu, ale technika ve StreetCulture rozhodně nebyla špatná a neselhala. Šlo o to, že moderátoři museli donastavovat průběžně mixpult a vyměnit mikrofon za vhodnější vzhledem k tomu, že hosté měli velmi tichý projev a oddalovali se směrovému mikrofonu, který poté nebyl schopen rovnoměrně zaznamenat zvuk.
Nejenže je v článku nesprávně interpretováno „selhání techniky“ (na což jste se na místě jako redaktoři mohli zeptat), ale chybně je taky vysvětlen princip DIY. DIY (Do It Yourself) je druhem kultury a obecně rozšířeným přístupem při realizaci určitých druhů (např. komunitních) aktivit a spočívá v tom, že jednotlivec (nebo skupina) veškeré fáze a druhy své činnosti obstarává sám (nepoptává je u odborníků). V případě provozování rádia StreetCulture to znamená, že (téměř) veškeré aktivity související s provozováním rádia a kulturní činností jsou schopni obstarat na bázi DIY sami dobrovolníci projektu. DIY princip tedy neznamená zúženě jen to, že si moderátoři rozhodují o výběru hostů a obsahu pořadu.
Dojem z reportáže
Ačkoli samozřejmě uznáváme tvoje právo na vlastní názor, tak označit plaché hosty, kteří kvůli našemu vysílání přijeli mimochodem až z východních Čech (předpokládáme, že ač jste to zobecnili na celkově nudné hosty, měli jste na mysli spíše organizátory Půdy) a kteří s vystoupením v médiích měli svou vůbec první zkušenost, za nudné a „nespolupracující“ není z našeho úhlu pohledu úplně št´astné a fér. Spojení „nudní hosté“ se v článku vyskytuje několikrát a přitom byli dobře připraveni, předali všechny důležité informace a odprezentovali festival. Jen forma projevu, a to uznáváme, byla ovlivněna trémou, vyhnanou do extrému. Chápej, nebereme nikomu, jak na něj výsledek působil, jde nám o dojem, který pak vzbudí přečtení reportáže v lidech, co relaci ani neslyšeli.
Pro názornost si zkusme představit, že ve studiu nebyli organizátoři regionálního hudebního festivalu, ale trenér národního hokejového týmu. V okamžiku, kdy o něm některá z médií napíší, že při rozhovoru nespolupracoval nebo že byl nudný, nedá se očekávat, že tomuto médiu v dohledné době poskytne další rozhovor. Vzhledem k tomu, že zastupujeme jednu organizaci, domníváme se, že bychom měli ctít i jisté principy kolegiálnosti. Všichni dobře víme, jak nesnadné může být domlouvat hosty do živého vysílání, kteří vyhoví našim termínovým požadavkům a přitom budou schopni sdělit posluchačům něco nového. Víme, že nejsi náš PRista a ani po tobě nic takového nechceme, jen máme za to, že v rámci naší studijní spolupráce nebylo nezbytné formulovat to celé tímto stylem.
A ještě vysvětlení: to, že ve studiu nemohl být na začátku nikdo jiný než moderátoři a hosté, bylo způsobeno tím, že se předem nikdo z přítomných redaktorů s námi nebo rádiem StreetCulture nedomluvil na konkrétní představě o natáčení při našem prvním vysílání. Kdyby k tomu došlo, mohli jsme se dohodnout, připravit, popř. uzpůsobit tomu vysílání. Kluci ale s vaší účastí v prvních minutách nepočítali, s nervozitou před prvním vysíláním by to dohromady nebylo nikomu příjemné, proto ředitelka StreetCulture hájila – stejně jako pro všechny prvně vysílající autory pořadů – jejich vysílací prostor.
Proč tak negativně?
Stejně jako ty známe kouzlo první věty i nutnou poutavost titulku. Podle nás ale nebylo nezbytně nutné upozorňovat tolik na to negativní. Dál v článku píšeš o vysílání a o tom, jak se s tím kluci poprali velice pěkně. Nás mrzí právě to, že tyto skutečnosti se ztrácí v kontextu nudných hostů apod. V textu například také trochu postrádáme informaci, kolik času měli studenti na přípravu prvního vysílání, co všechno příprava zahrnovala, že se vše odehrálo v časově dosti nekomfortních podmínkách, jakožto protiváha všech uvedených nedostatků a nervozity.
Článek bychom – vzhledem k tématu a celkovému zaměření studentů i vysílání – pojali spíše s nadsázkou, vtipně i neformálně, k čemuž atmosféra rozhodně vybízela. Ale třeba jsme to viděli prostě jinak.
Jsme si jisti, že naši kluci odvedli dobrou práci, a jak jsme již psali, je škoda, že se tato skutečnost v článku nakonec téměř ztrácí. Třeba s námi v něčem nesouhlasíš a můžeme na to mít rozdílný pohled, chtěli jsme ti ale poskytnout i ten náš, vysvětlit naše postoje, upozornit na pár faktických chyb a třeba ti nabídnout i něco k zamyšlení. Poslouchej nás dál, možná ti příště zavdáme nová témata pro článek, u kterého, díky našim i tvým výkonům, budeme moci všichni jen blaženě chrochtat.
Zdraví tvůrčí tým pořadu Jednohubky
(mezitiulky jsou redakční)
