Věřící nevěří, že nevěřící nevěří
Křest´an Adam Pešička (23) ve svém okolí vnímá, že ubývá lidí, kteří věří v Boha. „Když jsem byl malý, do kostela na nedělní mši z celé vesnice nešlo maximálně deset lidí. Teď je to naopak,“ líčí. Úpadek zájmu o křest´anství vnímá i člen Římskokatolické církve František Beneš (24). „Myslím, že tradiční pojetí víry se z mladé generace trochu vytrácí. Podle mě za to může vliv globalizace a aspekty moderní doby. Křest´anství postupně přestává být ústředním motivem naší kultury,“ myslí si Beneš.
Z výzkumu STEM vyplývá, že většině věřících je nad 45 let. Ke zbožnosti se podle dat z letošního sčítání lidu přihlásilo necelých dva a půl milionu Čechů. V devadesátých letech jich bylo skoro dvakrát tolik. „Počty klesají dlouhodobě, letošní výsledky mě tak nepřekvapili,“ přiznává chebský římskokatolický farář Libor Buček, podle kterého může za úbytek členů ve farnosti hlavně konkurence. „V Chebu máme sedm náboženských sborů a každý má jinou nabídku. Kdybychom byli sjednocení, mohlo by nás být hodně,“ vysvětluje.
Pastor Pavel Eder, který na sociálních sítích působí jako duchovní průvodce, navzdory výsledkům výzkumu tvrdí, že věřících naopak přibývá. Ubývají podle něj ale členové tradičních církví. „Poprvé v historii českého sčítání lidu stoupl počet lidí, kteří se prohlásili za věřící, aniž by se hlásili k nějaké organizaci,“ říká.
Boha nahrazují kartářky
Mírně nadpoloviční většina občanů se podle uvedeného výzkumu domnívá, že existuje něco, co lidi přesahuje. „Nemyslím, že by mladí lidé byli méně věřící. Lidská touha po něčem hlubším je vlastní všem. Je pak jen otázkou, jak s ní jednotlivci pracují. Buď se stanou uctívači zběsilého životního tempa a kariérismu, kartářek, nebo toho, co křest´anství nazývá jako Bůh,“ tvrdí Eder.
Student Beneš si dokonce myslí, že úplní ateisté neexistují. Podle něj každý v něco věří. At´ už sám v sebe, v osud nebo třeba karmu. „Lidé chtějí znát odpovědi na existenční otázky a smysl bytí. A je správné, že to hledají ve všech formách, které dnešní svět nabízí. Je ale důležité hledat v dobrém slova smyslu, s láskou a úctou bližnímu,“ tvrdí.
Za ateistku se považuje třeba dvaadvacetiletá studentka Dominika. „Spiritualitu v sobě však cítím. Věřím v karmu a sílu vesmíru,“ popisuje a dodává, že se zajímá i o astrologii. „Díky horoskopům si dokážu vysvětlit pro mě nejasné situace a chování okolí. Když mám ale pocit, že svůj život ztrácím pod rukama, navštěvuji kartářku,“ přiznává.
Věřit není ostuda
František Beneš byl k víře veden odmalička. „Moje rodina je věřící a snažila se mi to předat. Myslím, že do jisté míry úspěšně. Každý mladý člověk se ale vyskytne na rozcestí a přemýšlí, zda mu víra dává smysl,“ líčí. Podobně to měl i Pešička. „Byl jsem k víře vychovávaný od dětství,“ přitakává. V dospělosti se však začal setkávat s negativními reakcemi od okolí z důvodu, že je věřící. „Někteří vrstevníci se mi smějí, když řeknu, že jsem křest´an. Já se za to nestydím, ale myslím si, že jinému člověku by posměšky mohly být nepříjemné,“ svěřuje se.
Aby se z víry nestalo něco jako sprosté slovo, je podle Pešičky nutné o ní s mladými mluvit. K tomu ve školách slouží například hodiny náboženství. Ty ale nejsou v Česku povinné. Záleží pak na člověku samotném, zda mu myšlenka víry bude dávat smysl a jestli k ní bude mít náklonnost. „K přijetí náboženské identity statisticky dochází nejčastěji kolem 25. roku života,“ konstatuje pastor Eder a dodává, že pokud má být křest´anství lákavé, musí se vrátit ke svým kořenům. „Největší základ je myšlenka, že tady nejsme náhodou a navzdory všem našim nedokonalostem jsme milováni,“ doplňuje Eder.
Pastorovu tezi potvrzuje také Beneš. „Je přirozené, že se doba mění. I katolická církev by se měla v ledasčem uvolnit, ale přes to všechno je důležité zachovávat především hlavní pilíře víry. Lásku a bdělost svědomí,“ tvrdí. Podle faráře Buška je podstatné, aby si člověk našel k víře cestu sám. „Pokud se někomu tento styl života zalíbí, může ho začít praktikovat. Podstatné ale je víru lidem nevnucovat,“ dodává.
