Večeře z kontejneru a noc pod hvězdami. Za levný pobyt ve Skandinávii se platí komfortem
„Chci cestovat nevšedně a hlavně levně,“ říkal si student Michal Svoboda, když před letošními letními prázdninami plánoval s kamarádem vyjet do Norska za panenskou přírodou. Jednalo se tehdy o jeho vůbec první cestu formou low cost, tedy s co nejnižšími výdaji. Čtrnáct dní strávených v severské zemi ho nakonec vyšlo na 3 500 korun. „Spali jsme ve stanu, cestovali stopem a vodu si dotáčeli na pumpách a v obchodních domech. Jediné, za co jsme utráceli, bylo jídlo. Ale to je v Norsku docela drahé,“ vzpomíná. Bochník chleba ho stál zhruba 20 norských korun (cca 56 Kč), mléko bylo ještě o dvě norské koruny dražší.
Zásoby jídla, které si nakoupili v Česku, jim po týdnu začaly docházet. Peněžní rezervu sice měli, ale chtěli co nejvíce šetřit, tak se zkusili stravovat poměrně nezvyklou formou a to vybírám popelnic, která se nazývá anglicky dumpster diving. „Na internetu jsem četl o chlapovi, který v kontejneru našel i čokoládový dort. My takové štěstí neměli. Většinou jsme nalézali jen pečivo a nějaké pomazánky,“ vypráví Svoboda. Přiznává, že se bál, aby mu z konzumace odpadků druhý den nebylo špatně, což se ale během celé jeho výpravy nestalo. Pro případ, že by kvůli vybírání popelnic nakonec skončil v nemocnici, byl ale pojištěný.
Bez zdravotních problémů
Stejně neobvyklým způsobem se na svých cestách občas živil i student Filip Chládek. Na týden do Dánska vycestoval s kamarádem letos v srpnu. S sebou měl v kapse pouhých 1 800 korun a pro případ nouze i kreditní kartu. Výdaje chtěl ale udržet na minimu. „Hledali jsme kontejnery patřící středně velkým obchodům. Malé totiž neměly skoro žádné zbytky a ty velké si popelnice zamykaly,“ vypráví. Chládek v kontejnerech často nacházel i jídlo, které ještě nebylo zkažené. Alespoň podle data spotřeby. Dánové podle něj totiž vyhazují i potraviny, které mají třeba jen lehce poškozený obal. „Nejvíce se zbavují baleného, často i nedotčeného ovoce a zeleniny. Stačí, aby byla na obalu díra,“říká Chládek.
Oběd v restauraci byl oproti dumpster divingu sice bezpečnější, ale také je vyšel o 100 % dráž. „Za jednu pizzu jsme zaplatili 60 dánských korun, tedy přibližně 210 českých. Drahé byly i potraviny v supermarketech, za cenu jednoho dánské mléko bychom jich u nás pořídili hned pět,“ vzpomíná Chládek. Přestože byl rozhodnutý zaplatit za pobyt v cizí zemi co možná nejméně, na pojištění nešetřil. A to i přesto, že obavy o své zdraví neměl – alespoň ne kvůli jezení odpadků. „Jednu noc jsme přespávali u Čecha žijícího v Dánsku, který nám řekl, že se pomocí dumpster divingu živil celé dva měsíce, kdy nedostával výplatu. Nejenže nacházel snad všechny možné potraviny, dokonce to nemělo dopad ani na jeho zdraví,“ vypráví Chládek.
Jízda stopem, dort a lahev piva
Kromě jídla se oba studenti snažili ušetřit i na ubytování a dopravě. Spali ve stanech i pod širým nebem. Za průjezd čtyřmi cizími zeměmi navíc Svoboda nezaplatil ani korunu, protože stopoval. „Za cestu z Česka jsme s kamarádem vystřídali přes dvacet aut. S některými lidmi jsme jeli pár kilometrů, s jinými i několik stovek. Nikdo z nich po nás naštěstí nic nechtěl,“ vzpomíná. Chládek tvrdí, že jízdu stopem zvolil kromě úspornosti také proto, aby Dánsko poznal z pohledu jeho obyvatel. Na ty měl prý vyloženě štěstí. „Jednou jsme narazili na chlapa, který nám koupil piva, podruhé zas na rodinu mířící na oslavu. Ta nám zas věnovala čtvrtku dortu,“ směje se.
Svoboda s Chládkem tímto způsobem cestování ušetřili tisíce. Jen jednosměrná cesta vlakem do dánské Kodani dospělého totiž vyjde na 1835 korun, což je o 35 korun víc, než Chládek za celou dovolenou utratil. Nejlevnější nocleh se podle ubytovacího portálu Booking.com dá v Norsku sehnat za 1377 korun za noc, Svobodu díky stanování nestálo vůbec nic. Oba cestovatelé se shodují, že výdaje za cestu do Skandinávie by dokázali zredukovat na úplnou nulu. Bylo by to ale na úkor požitku. „Museli bych se živit opravdu jen jídlem z popelnic, spát pod širákem a cestovat stopem. Celá výprava by se ale stala mnohem více stresující a já bych si ji tolik neužil,“ vysvětluje Chládek a dodává, že cestování formou low cost by měl zkusit každý, kdo má otevřenou mysl a obejde se chvíli bez komfortu. Nemělo by se to podle něj ale přehánět, „Utratit peníze za jídlo je přeci jen lepší, než šetřit a umírat hlady.“
