Vánoce ve znamení světelných gladiátorů
Klidná předvánoční nálada panuje u každé rodinky jen do chvíle, než do okna padnou první paprsky svítícího a blikajícího soba, umístěného na střeše „moderního a in“ souseda. Ten pojímá zimní kouzelný čas jako obří soutěž a spadá do kategorie těch lidí, kdo zničí elektrickou sít´ jako první.
Před pár lety stačila svíčka a nějaká ta nálepka ve tvaru vločky na okno. Pokud však dnes vedle příbytku nestojí sněhulák ve velikosti náklaďáku, nebliká jako havarijní maják a nepřivolá epileptický záchvat kolemjdoucím, je výzdoba nudná a nedostatečná.
Vánoce nejsou už jen o klidu a pohodě s rodinkou, ale o tom, kdo dřív přivolá na svoji zahradu vrtulník s celou českou legií záchranářů, protože jeho světelná show bliká v nouzových signálech. Soused, který donedávna tvrdil, že Vánoce by měly být jen o pohodě a hlavně bez stresu, letos v jedné nejmenované vísce Středočeského kraje nasadil asi třímetrový umělý svítící strom, který by mohl konkurovat Staromáku. Před palácem má soba, ze kterého se ozývají koledy. Někdo si možná řekne, jak je to roztomilé, ale poslouchat melodie v sousedním domě měsíc v kuse zkrátka není možné. Máte chut´ si místo střevícem hodit spíš „mašli“.
Bez světýlek na zahradu nelez
Další večer soused číslo dva namířil na svůj barák obří projekci pohybujících se tvarů. Z nevinné výzdoby se tak stala megalomanská soutěž, ve které si hoši nepoměřují jen výzdobu.
Každý večer jedna atrakce. Z roztomilých sobíků jsou obří blikající monstra. Santovi rudě svítí oči, takže když jde místní domu po nějakých těch sklenkách svařáku a vidí pár obřích svítících kukadel a divnou postavu šplhající po okapu, je útěk zcela na místě.
Místo toho, aby si lidé platili nekřest´anské peníze za nějaké světelné parky, můžou si zaskočit do malých českých vesniček. Tam to zdejší obyvatelé neberou jen jako radost, ale utrácejí každičkou korunku, aby měli nejlepší cirkus z okolí. Je jedno, že kvůli rozhazování peněz za ozdoby budou na Vánoce bez milovaného bramborového salátu a řízku. Důležité je, že mají svítících zrůd plnou zahradu, na které pomalu nemůžou zaparkovat ani svého Fiata Punto.
Je to vlastně tragikomické. Místo toho, aby lidé seděli doma u stromečku a cpali si pupky cukrovím, běhají s prodlužkou a modlí se, aby to domácí elektrárna utáhla. Odhodlaní tatínkové montují další a další světýlka v mínus pěti, zatímco milující maminy na ně z okna hulákají: „Ten sob má být ale víc doprava, miláčku.“
A nejlepší část? Jejich výrazy, když k nim na Štědrý večer místo Ježíška s pytlem dárků dorazí ČEZ s fakturou, kde budou čísla vyšší než jejich vánoční strom.