Václavské náměstí v modrožlutých barvách. Podporu Ukrajině přišli vyjádřit i Rusové a Bělorusové
Na akci, kterou pořádá ukrajinská komunita s pomocí hnutí Milionu chvilek zrovna dokončuje svou řeč primátor Prahy Zdeněk Hřib. Cestou k bílému stánku, kde řečníci vystupují, se čeština postupně mění v ukrajinštinu a pod sochou už ji střídá jen skandování a potlesk. Lidé jsou oblečení do vlajek, někteří na výraz podpory vytáhli modré a žluté prvky svého šatníku. Při proslovech vystupujících je ticho.
Na pražskou akci přišla i sedmadvacetiletá Běloruska Maria, která kvůli politické situaci ve své rodné zemi žije už 10 let v Nizozemsku. „Začínám pracovat pro běloruskou exilovou univerzitu, většina mých studentů jsou proto lidé, kteří museli Bělorusko a Rusko opustit kvůli účasti na protestech, takže situaci na Ukrajině vnímám velmi intenzivně. Navíc máme jako národ k Ukrajincům lidsky dost blízko, protože zažívají podobnou šikanu a trauma, které způsobují Putinovy imperialistické ambice i nám,“ vysvětluje.
Krátce před pátou hodinou se ze všech možných stran hrnou davy lidí směrem k soše svatého Václava. Pár set kilometrů od našich hranic se rozzuřily těžké boje a v očích kolemjdoucích se dá číst strach, soucit a bezmoc. U tramvajových kolejí lidé vytvářejí skupinky a společně se pak vydávají k Národnímu muzeu. Kousek od zastávky se potkávají dvě slečny zabalené do vlajky a s pláčem si padají do náruče. Z hloučků se postupně tvoří dav. Protest proti ruské invazi na Ukrajinu začal.
Sláva Ukrajině!
Vlny nálad protestu se střídají. Moderátorka a další vystupující vyzývají k solidaritě a vzdávají svůj obdiv bojujícím Ukrajincům. Po každém takovém proslovu účastníci akce tleskají a skandují „Sláva Ukrajině!”. Když ale přijde řeč na ruského státníka, náměstím se jednohlasně ozývá heslo „Putin kurva!“. Oddanost Ukrajinců ke svému národu jako by zněla v každém slově a čím dál tím víc intenzivněji. Spontánně plánovaná a chvilkami improvizovaná akce končí téměř po hodině. Před zazněním hymny moderátorka vyzývá lidi, aby zvedli ruce nad hlavu a chytli se s člověkem stojícím vedle.
Po ukončení oficiálního programu se část protestujících přesouvá před ruskou ambasádu. Někteří ale zůstávají na Václavském náměstí, setkávají se se známými, které nestihli pozdravit, a shromažďují se kolem sochy svatého Václava. Někdo dále skanduje, jiní se schovávají do náručí přátel. U mikrofonu stojí muž, který opakuje pozvání před ruskou ambasádu a prosí, aby lidé posílali informaci dál v případě, že není slyšet. Dva muži mezitím odklízí bílý stan.
Vedle něj stojí i jedna z vystupujících Hana Strašáková, mluvčí hnutí Milion chvilek. „Bylo neuvěřitelné sledovat, jak reakce lidí na situaci na Ukrajině eskalují. Začalo to desítkami protestujících lidí v neděli, pokračovalo se úterý, kdy jsme jako Milion chvilek narychlo uspořádali akci, která reagovala na první vpády ruských vojsk na Donbas, a dnes tohle. Vidět plné Václavské náměstí a to, kolik Ukrajinců stojí za svým demokratickým státem, a jsou odhodlaní ho bránit, bylo hodně emotivní, ale také hodně inspirativní,“ popisuje své pocity z vystupování před několika tisíci lidí.
Stydím se, že jsem Rus
Chvilku ticha pod Národním muzeem přerušila devatenáctiletá studentka Liza, která začala nahlas, jako kdyby držela mikrofon, zpívat ukrajinskou hymnu. „Přála bych si celou tuhle situaci zastavit bez jakéhokoliv dalšího násilí a krve. Je mi upřímně líto toho, jaké problémy Putin způsobuje, a stav, ve které se moje rodná země ocitá,“ říká nesměle v ukrajinštině, kterou do angličtiny překládá její kamarád. Okolo svatého Václava se pár minut po ukončení protestu shromažďuje skupinka mužů, která zpívá ukrajinské písně. Na druhé straně sochy stojí nehnutě a beze slov Rusové s transparenty v azbuce. „Stydíme se za přestupek ruského režimu“, nebo „Rusové jsou proti válce“, zní jejich vzkazy.
Nedaleko od nich stojí Larisa, která se po smrti své dcery, krátce po sametové revoluci přestěhovala z Ukrajiny do České republiky, aby začala nový život. „Narodila jsem se v Sovětském svazu a po jeho rozpadu mě nikdy nenapadlo, že by k takovéto události mohlo dojít,“ říká Larisa. „Už několik nocí skoro nespím. Koukám na ruské kanály a je to samá propaganda. Jako za Hitlera,“ dodává. Další skupinky se pomalu přesouvají k ambasádě, jiné ještě zůstávají spolu. Večer pro pražské Ukrajince zdaleka neskončil.
