V pátek „kultůra“ neupadá
Každý první pátek v měsíci se sklep v Kampusu Hybernská mění na uměleckou scénu, které dominuje žluté křeslo. Na večerech Pátkultůry dostává prostor kdokoliv, kdo má touhu se ukázat. Vystupující mohou číst, zpívat, tančit či hrát divadlo a publikum se pak může zapojit do vzájemného dialogu, který je důležitou součástí akce.
Samotný název Pátkultůry má podle organizátorek několik významů. „Vzhledem k tomu, že první setkání probíhala online za časů koronavirové pandemie, brali jsme to jako čas, kdy kultura upadá. Zároveň se vždy konala první pátek v měsíci a tak vzniklo spojení, které ani my vlastně neumíme skloňovat,“ vysvětluje prvotní myšlenku Michaela Šedinová.
Od poezie k odpovědnosti
Šedinová studovala žurnalistiku na Karlově univerzitě, a právě skrze psaní se propojuje se světem umění. Vlastní poezii publikovala například v literárním obtýdeníku Tvar, vyhrála i literární soutěž Hořovice Václava Hraběte v kategorii poezie. O kultuře píše do hudebního magazínu FullMoon nebo kulturních příloh týdeníku Respekt. Právě láska ke kultuře ji, spolu s kolegyní Magdalenou Trajerovou, vedla k pořádáním večerů Pátkultůry. „V pandemii nám chyběla společnost a možnost vnímat umění aktivně s následující odezvou a debatou. Nejdříve se zapojovali jen naši spolužáci z žurnalistiky a širší veřejnosti přišla až později,“ popisuje začátky. Poté, co skončilo období karantény, pokračovalo setkání ve formě pikniků; přírodu ale později nahradily městské podniky jako je právě Kampus Hybernská.
Novinářská činnost Michaely Šedinové však kulturní sféru přesahuje. V prosinci 2023 byla jednou z iniciátorek otevřeného dopisu českým redakcím, který kritizoval způsob, jakým média informovala o střelbě na Filozofické fakultě. Dopis studentů Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy upozorňoval na porušování etických standardů a podnítil veřejnou diskusi o roli médií ve společnosti. Text vznikl bezprostředně po tragédii a rychle získal přes tisíc podpisů studentek, studentů a absolventů z celé republiky.
„Jsem ráda, že jsme mohli přispět do debaty o mediální etice, která je zejména v těch těžkých chvílích zásadní. Pro nikoho to nebyla lehká doba a dělali jsme, co jsme mohli – lidi v médiích i my,“ vysvětluje Šedinová u jednoho ze svých facebookových příspěvků. Hlavní je podle ní ochotný přístup, kdy se lidé vzájemně učí a naslouchají si.
Povídej, poslouchám
Ale zpět do Kampusu Hybernská. Po osmnácté hodině, kdy mezi židlemi zrovna pobíhá velký pes, obě pořadatelky zahajují večer. „Na rozdíl od běžných otevřených uměleckých scén tady po výkonu následuje jistá forma zpětné vazby nebo debaty. Tak prosím vystupující, aby hned po přednesu neutíkali,“ vyzývá přítomné druhá z organizátorek Magdalena Trajerová. A žádá účinkující i o varování před případným citlivějším obsahem, aby se „podle toho mohli lidé z publika zařídit“.
A hned přichází první umělecký výstup. Během večera dostane prostor osm lidí vždy po deseti minutách. Ve žlutém křesle se střídají nováčci a začátečníci s lidmi, kteří se v prostoru zjevně objevují tak často, že stačí publiku oznámit jen jejich křestní jméno.
Debata s respektem
„Přišla jsem sem právě kvůli reakcím od lidí. Jdu s kůží na trh s něčím, co jsem napsala před rokem,“ říká pravidelná návštěvnice Zuzana Vomáčková, která na květnovém Pátkultůry vystupuje již podruhé. Zpětné vazby na výstupy se často rozvinou do osobních příběhů či historek, které se lidem v publiku připomněly třeba právě díky vyslechnutým vystoupením.
Na Pátkultůře dominuje poezie a slam, které jsou příležitostně prokládány trochou zpěvu. „Večer mi přišel inspirativní. Jen je škoda, že publikum bylo docela neukázněné. Přes neustálý pohyb, mluvení a štěkání psů, bylo náročné se plně soustředit na texty vystupujících,“ poznamenává návštěvnice Františka Sochorová. Ve sklepním prostoru se nevyužívá žádná reprodukční technika, a skutečně se hlasy vystupujících mohou v hluku ztrácet, společně s významem jejich slov.
Vystupující se mohou na Pátkultůry zapsat skrz facebookovou událost a e-mail. „Jsme rády, když se k nám chce přidat někdo nový i stálice máme samozřejmě rády. Spojujeme si naše světy pomocí děl, které se zde čtou,“ konstatuje v páteční večer Michaela Šedinová.