V Evropě je složitější se islámem řídit, myslí si Adam Aataya
Celý svůj život žijete v Praze. Považujete se za Čecha?
Nepovažuji a Češi mě tak ani neberou. Jedná se o vcelku homogenní národ, který je všímavý ohledně toho, kdo jak vypadá. Paradoxně mi přijde, že k Egypt´anům mám blíž i přesto, že jsem se tam nenarodil. I když se občas napiji alkoholu a nedodržuji Ramadán (islámský svátek trvající zhruba měsíc, drží se půst; pozn. red.), Egypt´ané mi dávají mnohem více najevo, že jsem jedním z nich. Cítím se tam jako evropský Arab. V taxíku mě sice natáhnou, ale méně než běžného Evropana. Jsem pro ně takový bohatý příbuzný z Evropy.
Matka udělala maximum pro to, abych se řídil muslimskými zvyky
Říkáte, že jste muslim, přitom nedodržujete Ramadán a sem tam se napijete. Berete své vyznání vážně?
Beru, jenže v Evropě je složitější se islámem řídit. Třeba v Egyptě můžou rodiny trávit půst v restauracích a majiteli nevadí, že si celý den nic neobjednají. Navíc když člověk žije v Praze celý život, chtě nechtě se místním zvykům přizpůsobí. A já si zde zvykl na to, že je naprosto běžné v restauracích pít pivo nebo mít sex před svatbou.
A co na to říká vaše matka?
Udělala v rámci mezí maximum pro to, abych se řídil muslimskými zvyky. Nadšená není, ale respektuje to.
Dříve jste Ramadán dodržoval?
Do patnácti let jsem ho držel poctivě, do dvaceti jen některé dny a potom jsem skončil úplně. Je mi to líto. Jak už jsem ale říkal, není to zde jednoduché. I kdybych se k tomu chtěl vrátit, neumím si představit, jak bych fungoval třeba v práci. Například do auta vám nastoupí opilý agresivní zákazník, ale vy se podle Ramadánu stejně musíte vyvarovat jakémukoliv hněvu.
Žiji v bezpečné zemi s fungujícími službami
Jak se vám vůbec žije v Praze?
Mám se tu dobře. Asi nemusíme srovnávat vyspělost Česka s Egyptem. Žiji v bezpečné zemi s fungujícími službami, za což jsem rád. Snad jen ty nájmy by mohly být nižší. Když ale přejdeme z ekonomické roviny k té lidské, pořád nemám úplně pocit, že bych tu byl doma.
Pokud se tady necítíte jako doma, jak s Čechy vycházíte?
S některými výborně, s některými je to horší. Mnozí jsou k jakýmkoliv menšinám velice skeptičtí a byli by raději, aby tu nebyly vůbec. Přijde mi pokrytecké nadávat na Ukrajince ze stavby, když by nikdo z místních za ty peníze pracovat nechtěl. Ještě typičtější je kritika vietnamských večerek. Odpoledne si Češi stěžují na to, že jim Vietnamci berou práci, a v noci jsou nadšeni z toho, že mají kde koupit alkohol.
Potýkal jste se někdy s diskriminací či rasismem?
Mnohokrát. Třeba jednou se mi stalo, že jsem vezl zákaznici, které bylo kolem pětatřiceti. Když šla přes přechod zahalená paní připomínající muslimku, zákaznice mi řekla: „Měl jste tu verbež přejet.“ Na to jsem odpověděl, že jsem také muslim. Zbytek jízdy jsme neprohodili ani slovo. K takovým událostem sice nedochází tak často, ale když už na to přijde, není to vůbec příjemné.
Co myslíte, že tyto nálady ve společnosti způsobuje?
Řekl bych, že na tom mají podíl někteří politici. Například poslanec Tomio Okamura je z poloviny Japonec, který o sobě hlásá, že je Čech. To by samo o sobě nevadilo, kdyby to nebyl obchodník se strachem, který v Česku manipuluje spoustu lidí. Je menšinou, která chce ničit jiné menšiny. Chybí mi u něj empatie, kterou kdyby měl, tak by nemohl všechny cizince házet do stejného pytle.
Jaké jsou tedy vaše politické preference?
O politiku jako takovou se zas tolik nezajímám. Ano, mám nějaký přehled, ale nejsem žádný politický aktivista. K volbám chodím i proto, že mě k tomu vedou přátelé.
Odlišné kultury komplikují můj vztah s přítelkyní
Jste absolventem gymnázia. Zvažujete možnost, že byste ještě někdy pokračoval ve studiích?
Definitivní rozhodnutí jsem ještě neučinil. Stále uvažuji nad tím, že bych vyzkoušel soukromou školu. Nějakou, která je zaměřená na podnikání nebo obchod. Lákala by mě hlavně pro získání praxe a titulu. Lidé se na vás potom dívají jinak.
Jak tedy vypadá náplň vašeho běžného dne?
Většinu času jsem v práci. Ráno vstanu, pobudu chvíli s mámou a jdu jezdit až do večera. O víkendu jezdím hlavně v noci, protože je v tu dobu po řidičích největší poptávka. Každý víkend se alespoň část mého času snažím věnovat své přítelkyni a kamarádům.
Vaše přítelkyně je české národnosti. Komplikují nějak odlišné kultury váš vztah?
Bohužel komplikují. Nejde ani tak o nás dva, spíš o její matku. Ta příliš nerozlišuje Araby od radikálních teroristů, což brání bližšímu kontaktu s mou potenciální tchyní. Jsem rád, že má přítelkyně na to takhle nepohlíží. Také mě těší, že mezi mou matkou a přítelkyní panuje velice dobrý vztah. Nijak se mezi sebou neodsuzují, a tak by to podle mě mělo být.
