V Číně lze žít svobodně, musíte si ale hledět svého. Na Česku mám ráda klid, říká prodavačka Li Zhang 
Když za manželem Li Zhang v roce 1996 přicestovala, bydlel tu už pět let a měl vyřízené vízum. Jejím rodičům to vůbec nevadilo. „V Číně je tradicí, že se ženy po svatbě odstěhují daleko od rodiny. Není to u nás nic zvláštního,“ říká usměvavá prodavačka a mezi řečí obsluhuje zákazníka.
Příchod do Česka pro ni představoval velký kulturní šok. „Byla to samozřejmě obrovská změna. Ve srovnání s ostatními lidmi jsme neměli skoro nic,” popisuje. Evropské státy jsou totiž podle ní viditelně bohatší a mají vyšší životní úroveň. „Museli jsme všechno vybudovat od nuly. Proto jsme pracovali od rána do večera a na jiné činnosti nezbýval čas,” dodává téměř plynulou češtinou.
Velký byznys v Malé Hanoji
Když jako dvacetiletá přijela do Česka, měl už její manžel vydělané peníze a otevíral druhý krámek na Praze 6. S podnikáním začínal na tržnici v Holešovicích, kde prodával textil. Od začátku se jeho zboží prodávalo velmi rychle. „Čechům se líbilo, že ve srovnání s obchodními centry u nás mohli nakupovat levněji. Často si ho ani nezkoušeli, jen na něj koukli, přiložili k pasu a vzali ho,”vzpomíná Li Zhang s úsměvem. „O šest let později jsme si už společně pořídili další prodejnu.” Před otevřením obchodu v Sapě ještě podnikali v Modřanech.
Velký byznys ale rozjeli až v „Malé Hanoji“, jak se přezdívá vietnamské tržnici na Libuši, kde vlastní velkoobchod. „Neměli jsme problém zapadnout, je tu početná čínská komunita. I přesto, že jsme si navzájem konkurencí, protože prodáváme podobné nebo stejné zboží, funguje to dobře. Bereme se jako sousedé a přátelé,“ vysvětluje a dodává, že podobně vřelé vztahy mají i s Vietnamci. „Nechovají se nadřazeně. Jsou hodní a pracovití, stejně jako Číňané. Některé rodiny se dokonce vzájemně zvou na svatby a další události.“
„Život v Číně je možná svobodnější než v Česku“
Nad návratem do Číny Li Zhang momentálně neuvažuje. V budoucnu by se ale ráda do rodné země vrátila. “Počítám s tím, že v důchodu bych chtěla v Číně nějaký čas pobývat. Plánuju, že bych střídavě žila půl roku tam a půl roku v Česku,” říká, zatímco v čínštině diriguje kolegu. Současná politická situace v Číně ji od návratu neodrazuje. S tamním režimem má zkušenosti z dětství a nepřijde ji tak krutý, jak se může lidem v Evropě zdát. „My odmalička víme, že když se člověk do politiky nemíchá, má klidný život a může si dělat, co chce. Možná v tom má dokonce ještě větší svobodu než tady. Že je lepší hledět si svého pochopí spíš starší lidé, kteří mají vlastní zkušenosti s komunisty.“
Na České republice se šestačtyřicetileté prodavačce libí relativní klid a pomalejší tempo, v němž pražský život plyne. Kromě toho zde snáze najdou uplatnění její děti. „V Číně je pro mladé lidi mnohem složitější sehnat dobrou práci,“ podotýká. Čtyři roky na vysoké škole tam pro dobré uplatnění nestačí, musí studovat déle. Aby dokázali konkurovat ostatním, jsou odmala zvyklí navštěvovat kroužky a stále se zdokonalovat. „Ve dvaceti jsou už hodně všestranní. I to je ale někdy málo, proto musí být hodně pracovití a nemůžou si dovolit volný život. Tady v Česku je to v klidu.”
Na tomto článku spolupracovali redaktoři Jakub Sekyra a Michaela Pospíšilová.
