Ušpinit si ruce a vlastnit unikát. Veterány mají kouzlo i pro mladé sběratele
Tomáše Konopáska (20) rodiče od dětství vedli k úctě ke starým věcem. Ve svých dvanácti letech se poprvé projel na motorce Babettě 210. „Můj zájem o veterány stále rostl. Nakonec jsem si v šestnácti pořídil svého prvního veterána — motorku Jawu 250,” říká Konopásek. Ten Jawu 250 zachránil před vyhozením do šrotu a nyní čeká, až obstará finance na její renovaci. „Koupil jí děda když si bral babičku. Později na Jawě jezdil i můj táta,” říká Konopásek. Podle něj je ale často problém sehnat náhradní díly na určitý typ modelu. Jedinečnost veterána se totiž určuje podle počtu vyrobených kusů a stáří. „Čím je veterán vzácnější, tím těžší je sehnat k němu originální díly. Při nákupu veteránů je lepší vybrat takového, který má všechny díly původní, i když v horším stavu, a věnovat mu péči,” vysvětluje Konopásek.
Lásku k veteránům probudili rodiče i u Nikity Suvyazova (23). „Od malička jsem měl rád auta, ale k veteránům jsem sklouzl až v osmnácti. Došlo mi, že jich je na silnici vážně málo, a tak jsem to chtěl napravit. O rok později jsem si pořídil vlastního auto veterána — Ladu,” říká Suvyazov.
Škoda 120 už je veterán
Milovníci historických vozidel se sdružují ve veteránských klubech, kterých jsou v Česku stovky. Ty svým členům pomáhají třeba s oficiálním zápisem auta nebo motorky jako veteránského vozidla. Do jednoho takového klubu patří i Konopásek, který kromě Jawy vlastní i motorku typu Stadion. „Jsem členem spolku Stadion Rakovník. Členové jezdí na motorkách Stadion, které se přímo v Rakovníku vyráběly,” vysvětluje Konopásek. Není ale podmínkou, aby majitel veterána do některého z klubů patřil.
Největší výhodou veteránského vozidla je nižší povinné ručení. Auto se ale nesmí využívat k podnikatelské činnosti, například pro provozování taxi služby. Celkem je v Česku registrováno téměř tři tisíce veteránů a jejich celková hodnota dosahuje téměř tří miliard korun. Například veteránská česká auta značky Škoda výrazně rostou na své hodnotě. Třeba za Škodu 120, která se už také počítá mezi veterány, jsou lidé ochotní zaplatit i sto tisíc korun, pokud je v perfektním stavu.
Proměnil šrot v legendární model
Suvyazov si svého veterána Ladu renovuje sám, v rodinném autoservisu. Je zastáncem toho, že je lepší věnovat čas, investice a trpělivost do přeměny ze staré ojetiny na legendární dílo, než si koupit už zrenovovaný model. „Umazat si ruce a shánět díly po celé Evropě člověka donutí, aby si k autu nebo motorce vytvořil silné citové pouto. Já Ladu renovuji téměř pět let a je mým miláčkem,” pokračuje Suvyazov.
Ladu pořídil, protože chtěl jedinečné auto, se kterým bude jezdit o víkendech. „Mám další dražší auta, která jsou super, ale veterána nemá každý. Koupil jsem si ho, abych na něm mohl dělat sám, co chci, a tak, jak se mi to líbí. Moderní auta jsou hodně drahá a předělávat na nich něco podle mých představ vyjde na dost peněz,” připouští Suvyazov.
Stejného názoru je i Konopásek. Ten kromě veteránů vlastní i moderní motorku. „Je krásné vlastnit moto veterána. Lidé se za vámi otáčí pokaždé když jedete,” říká Konopásek. Ke každodennímu ježdění ale spíše využívá moderní vozidla, protože by nerad přišel o ten výjimečný pocit, když usedne na starší motorku.
