Unikátní fotografie neznámého autora zachycují židovský transport z Holešovic
Dvě černobílé fotografie zachycují příslušníky Wermachtu jak vedou skupinu židů k deportaci z Bubenského nádraží. Na první pohled vypadají snímky celkem obyčejně, ale jde o unikátní obrazové materiály, díky kterým je možné transporty židů z pražských Holešovic doložit.
Badateli Jaroslavu Čvančarovi se fotografie podařilo získat v době, kdy sbíral materiály k trilogii knih Někomu život, někomu smrt 1939-1945. „Tehdy jsem získal i snímky z transportu z terezínského ghetta do Bohušovic, kterých je relativně větší kolekce. Dlouho jsem se mylně domníval, že i tyto dvě fotografie patří mezi ně,” říká Čvančara, který snímky poprvé uvedl ve spolupráci s Památníkem ticha právě na podzimní výstavě Obrazy a hlasy Bubnů. Expozice se věnuje především obrazům ze života židů uvězněných v koncentračních táborech a hrůzám holocaustu.
O existenci fotodokumentace holešovických transportů neměli historici dlouhou dobu ani ponětí. Objevení těchto fotografií by tak mohlo pomoci identifikovat osoby na nich zachycené a dalšímu mapování jejich osudů.
Ukázalo se, že nejde o transport židů z Bohušovic
,,Zhruba před rokem jsem měl přednášku v Židovské obci o obětech heydrichiády a promítal jsem zde fotografie mimo jiné i z Terezína, včetně právě těchto dvou snímků.“ vzpomíná Čvančara. Po jeho přednášce za ním přišel jeden z přítomných a upozornil ho, že snímky pravděpodobně nepochází z Bohušovic nad Ohří, jak se badatel domníval.
Blíže fotografie pomohl identifikovat Čvančarův přítel, režisér a ředitel Památníku Šoa, Pavel Štingl (60). „Hned jsem poznal, že snímky byly pořízeny na křižovatce U Smaltovny, protože jsem tudy často dobíhal vlak, když jsem ještě jezdil na průmyslovou školu,” usmívá se Štingl.
V domě Malý Berlín, z něhož jsou fotografie pořízeny, byly tehdy byty příslušníků nacistické okupační moci. ,,Žádný z Němců neměl důvod fotografovat transport Židů. Rozhodně mezi nimi nemohl hledat své blízké.” doplňuje Štingl.
Celosvětově jde zatím o jediné dvě známé dochované fotografie zachycující transport mířící k Bubenskému nádraží. Odsud byly tisíce židů deportovány do koncentračních táborů, odkud pro mnohé z nich už nebylo návratu. Nikdo netuší, kdo je mohl pořídit a za jakým účelem. „Jisté je pouze to, že pořízení a schovávání takových snímků představovalo velký risk,” dodává Štingl. Kdyby se totiž jednalo o fotografa české národnosti, nebo dokonce žida, mohlo by takové jednání znamenat smrt pro něj i celou jeho rodinu, protože nacisté se hrůzy holocaustu snažili tajit.
Jaroslav Čvančara se tématikou druhé světové války, tedy i holocaustu, zabývá od 80. let minulého století a k tématu má osobně velmi blízký vztah. „Tři z mých příbuzných byli zastřeleni na popravišti v Kobylisích a nevlastní tetě se podařilo uniknout během deportace do polského vyhlazovacího tábora Treblinka,” vysvětluje badatel.
„U tisíců svých fotografií přesně vím, kde a od koho jsem je získal, ale zrovna u těchto dvou nemám ponětí,” říká Čvančara, který se v současné době snaží dohledat původ snímků pomocí vylučovací metody. Jistý si je pouze tím, že nepocházejí z žádného archivu, ale ze soukromých sbírek. „Chtěl bych na autora přijít, ale je možné, že se mi to nikdy nepovede,” doplňuje.
Výstava Obrazy a hlasy Bubnů představuje díla několika autorů. Mimo fotografií z archivu Jaroslava Čvančary je k vidění například Babí Jar Karla Cudlína. Tato výstava mapuje masakr v Babím Jaru poblíž Kyjeva, kde koncem září 1941 německé jednotky zvané Einsatzgruppen postřílely přes 33 tisíc židů. Prohlédnout si též můžete Latentní obrazy Terezína Richarda Homoly. Pro návštěvníky bude expozice otevřena do konce října.
Výstava na nádraží Bubny 
Fotografie z archivu Jaroslava Čvančary 
Fotografie z archivu Jaroslava Čvančary
