Umlčeli dva z nás, teď křičíme všichni, zaznělo na pietním setkání za mrtvé queer lidi z baru Tepláreň
Den poté, co byl v bratislavském gay baru Tepláreň spáchán teroristický útok, jsem vstal už kolem půl páté ráno. Nemohl jsem spát, tak jsem začal pročítat Twitter, kde jsem s šokem zjistil, co se předešlou noc stalo. Devatenáctiletý kluk se rozhodl jít do gay baru a zabít dva nevinné lidi – Juraje (27) a Matúše (23). O svém činu navíc informoval na Twitteru.
Ještě než spáchal sebevraždu, zveřejnil svůj manifest plný homofobních a neonacistických názorů. Událost mnou otřásla, stejně tak se bytostně dotkla i každé queer (označení zastřešující celou LGBTQ+ komunitu, pozn. red.) osoby v Česku a na Slovensku.
Od útoku uplynul rok, ale stále na to nemohu zapomenout. Zamířil jsem proto na pietní akci, pořádanou jen pár metrů od slovenské ambasády v Praze. Už půl hodiny před začátkem bylo vidět pořadatele připravovat banner s nápisem „Všichni jsme Tepláreň“. Na události se podílely čtyři kolektivy: Anarchistická federace, Plusko, Dekonstrukce a PAC (Prague activists collective, pozn. red.).
Zatímco pořadatelé pracovali na přípravě ozvučovací techniky, začali se scházet návštěvníci piety. Mladá Slovenka Sofie stála bokem od ostatních a v ruce držela svíčku. „Minulý týden jsem byla na vzpomínkové akci v Bratislavě. Bylo sice hezké vzpomínat spolu s přáteli na naše mrtvé kamarády, víc jsem ale cítila vztek,“ svěřila své pocity. „Po tom všem, co se stalo, jsem si myslela, že se něco změní. Teď ale v nás všech na Slovensku převládá strach,“ dodává Sofie, která byla častou návštěvnicí Teplárně.
Queer lidé volají po změně
Chvíli po sedmé hodině se u ambasády sešlo zhruba padesát lidí. „Je to již přes rok od smrti našich přátel v Bratislavě,” začíná svůj proslov zástupkyně skupiny Anarchistická federace, která si přezdívá Ati. „Nic se ovšem nezměnilo. Současný systém je nepřátelský k existenci queer lidí. Umlčeli dva z nás, teď křičíme všichni!“ ukončuje proslov a všichni souhlasně volají.
Další řeč přednáší zástupce queer kolektivu Dekonstrukce. Kritizuje slovenského premiéra Fica a upozorňuje na jeho adorování ruského prezidenta Vladimira Putina, který už roky veřejně bojuje proti trans lidem.
V sérii výstupů pokračuje Slovenka Alex z organizace PAC: „ Vládne nám fašistická vláda, která nás potlačuje a nečinně přihlíží, když jsou LGBT lidé a feminističtí aktivisté a aktivistky mláceni po cestě domů.“
Jako poslední za kolektivy promlouvá Anna ze skupiny Plusko+. Když zmiňuje, že rány způsobené transfobii a homofobií nikdy nezmizí, všichni začnou souhlasně křičet. „My jsme tu byli vždycky!“ ukončuje Anna proslov a prosí o minutu ticha.
Tancem proti nenávisti
Po uctění památky obětí se slova ujímá mladý drag (forma umělecké performance zvýrazňující genderové prvky – pozn. red.) umělec, který si říká Rokenrol. V ruce drží takzvanou stim toy, což je pomocná hračka, kterou se lidé uklidňují například při panických záchvatech. „Neexistuje nic jako stoprocentně bezpečný prostor. To ale neznamená, že se o něj nemůžeme snažit,“ říká, načež udává různé příklady, kterými se dá bezpečný prostor vytvářet. „Safe space si zasloužíme všichni, proto o něj musíme usilovat. Jediný, kdo se nesmí nikdy a nikde cítit bezpečně, jsou fašisti, náckové a queerfobové! Těm už nesmíme dát nikdy žádný prostor.“
Po proslovu Rokenrola se lidé odebírají ohřát čajem, který pořadatelé a pořadatelky připravili v termoskách vedle vystavených antifašistických vlajek. I přes nepříznivé počasí zde všichni chtějí vydržet co nejdéle. Než se připraví DJ pult, začne se dav hloučkovat. Lidé se navzájem objímají, představují se a chtějí se přátelit. Několik lidí postavilo svíčky před bannery. Začíná hrát hudba, lidé odkládají své batohy a spontánně tančí. Netrvá dlouho a již tančí všichni spolu, smějí se a užívají si atmosféru.
Během tancování se již vzdaluji a situaci sleduji spíše s odstupem. Cítím jistou symboliku. Pieta, proslovy a minuta ticha. To zde bylo pro všechny – pro veřejnost, příznivce i odpůrce. Tanec v ulicích je však symbolickým bojem.
Anarcho-feministická spisovatelka Emma Goldman kdysi řekla, že pokud při revoluci nesmí tančit, není to její revoluce. Dnes tak spolu queer lidé tančí v ulicích, a ukazují všem, že se nehodlají schovávat a bát se.