U facepaintingu může malý pohyb nadělat velkou škodu
Dříve než se Barbora Grygarová (21) pustí do zdobení mé tváře pomocí speciálních tělových barev, je nutné vybrat obrázek, ze kterého bude čerpat inspiraci. Facepaintingu – tedy malování na obličej – se věnuje teprve dva roky, přesto se nebojí a volbu motivu nechává jen na mě. Hledám na internetu, spíše než motivy, zkoumám konkrétní masky ostatních tvůrců. S ohledem na omezený počet barevných odstínů, které má Bára momentálně k dispozici, se nakonec rozhoduji pro podobiznu bílé sochy s barevnou prasklinou překrývající oči. A aby mou masku nerušily z rukávů vyčuhující nenamalované dlaně, chystá se Bára aplikovat barvu i na ně.
Kosmetické přípravky ani plet´ový krém nesmím mít v průběhu malování na obličeji. „Make-up je už sám o sobě vrstva, a navíc je dost mastný. Takže hrozí, že na něj barva nepřilne,“ vysvětluje Bára, která nejčastěji maluje kamarády na Halloween a děti na táborech. Ti po ní nejčastěji chtějí masku La Muerty. Peníze za odvedenou práci Bára nedostává, facepainting má vyloženě jako koníček. Vše, co umí, se naučila úplně sama. Mezitím, co se pečlivě odličuji, připravuje si pracovní prostor a pomůcky. Pro nanášení barvy si chystá houbičku, drobné praskliny chce vykreslovat měkkým štětcem. Přináší i misku s čistou vodou. Ta poslouží pro ředění barev.
Hlavně nezačít slzet
Obočí maluje Bára malým štětcem. Foto: Aneta Řezníčková
Bára nejprve sahá po modré, tu mi aplikuje na oční víčka. Postupně přidává červenou, zelenou a žlutou. Barvy jsou samy o době dost tuhé, vše tedy pečlivě ředí, a tak mám neustálý pocit mokrého obličeje. Ve skutečnosti mokrý vůbec není. Obočí mi Bára pro přesnost obkresluje malým štětečkem, tím samým, kterým mi o něco později nanáší i černé oční linky. Doteky štětce mi nepříjemně dráždí oči, modlím se, abych nezačala slzet. „V této fázi je většinou nejlépe vidět rozdíl mezi pohlavím. Holky se samy malují, takže jim štětec u očí tolik nevadí. Kluci s tím mívají větší problém,“ vysvětluje Bára a já se mezitím snažím nemrkat, abych jí pečlivou práci nezkomplikovala.
Se zavřenýma očima trpělivě čekám, až mi barva na nich úplně zaschne. To trvá přibližně tři minuty. Přesto mrknu příliš brzy a černá linka se mi okamžitě obtiskne, což pro Báru automaticky znamená práci navíc. Postiženou oblast musí omýt a namalovat znovu, protože tělové barvy se navzájem špatně překrývají. Při obkreslování praskliny už raději ani nemluvím. Ta se naštěstí povede hned napoprvé. Na zbylá nezabarvená místa nanáší Bára bílou. Pak dokresluje drobné pukliny. Stále mám nutkání se drbat, ale nemohu, abych výtvor nezničila.
Přestávky jsou důležité
Celý proces trvá už bezmála dvě hodiny. Obličej mám hotový, překvapuje mě, že vrstvy na něm vůbec necítím. Na řadu přicházejí ruce. Ty bude Bára malovat od úrovně zápěstí až po špičky prstů stejným způsobem jako tvář. Barevná prasklina tentokrát povede přes palec až k prostředníčku. Ještě než začne, ptá se mě, jestli nepotřebuji pauzu a hned vysvětluje proč: „Jednou jsem malovala paní, která trpěla nízkým tlakem a neřekla mi to. Na nic jsem se jí neptala, protože jsem si myslela, že člověk, který něco potřebuje, si o to také řekne. Pak mi v průběhu malování začala zničehonic omdlívat.“ Já se cítím dobře, pokračujeme tedy dál.
Bára začíná kreslit malé praskliny. Foto: Aneta Řezníčková
Malování rukou je pro mě pohodlnější, konečně mohu bez omezení hýbat hlavou. Po zaschnutí zůstává barva na svém místě, ale při kontaktu s oblečením po sobě zanechává lehký otisk. „Všechno je dobře omyvatelné vodou a mýdlem, takže se nemusíš bát, že bys ty šmouhy nevyprala,“ uklidňuje mě Bára. Natřené mám obě ruce, a tak na nic zbytečně nesahám. Do bundy se oblékám s igelitovými sáčky na dlaních, abych si nezašpinila rukávy. Během focení, které probíhá v parku Folimanka, se na okamžik stávám „chodícím exponátem“. Lidé mě nechápavě pozorují, někteří se smějí. Jiní si mě naopak ani nevšímají.
Bára mi vypráví, že už malovala spoustu neobvyklých motivů, ale můj mezi nejbizarnější prý rozhodně nepatří. „Jednou po mě kamarád chtěl, abych mu přes obličej namalovala stopu lidské nohy. Tak jsem si natřela tu svou a jednoduše mu ji tam obtiskla,“ směje se. Maska by mi na tváři prý vydržela celé odpoledne, přesto o pár minut později celý výtvor smývám. Bez problému a jen pomocí vody a mýdla. Použité barvy byly kvalitní a ověřené častým používáním, takže mi žádná zdravotní rizika nehrozila. Velmi výjimečně se prý objevuje alergická reakce. To ale není můj případ. Obličej mě nesvědí ani není zarudlý, jen rty mám od barvy trochu vysušené. Ještě před odchodem Báře děkuji a předem si ji zamlouvám pro tvorbu halloweenské masky.
