Terapie se psy jako balzám pro tělo i duši
Popularita canisterapie nabírá na obrátkách i mezi mladými lidmi. Podle odborníků ji mladí vnímají jako způsob, jak pomoci druhým a zároveň tím prohlubují svůj vztah se psem. Canisterapie pomáhá lidem s mentálním a tělesným postižením, pacientům s poruchami autistického spektra, seniorům i těm trpícím depresemi. V posledních letech se častěji využívá také ve vzdělávání, kde psi podporují rozvoj sociálních dovedností a učení dětí.
„Úspěšným terapeutem se může stát jakýkoliv pes, bez ohledu na plemeno,“ říká Zuzana Prokopová, trenérka a členka výboru canisterapeutického sdružení Hafík. Podle ní je klíčové, aby mělo zvíře správnou povahu. „Může to být i kříženec, pokud má sebejistý přístup k sociálnímu kontaktu, je vyrovnaný, odvážný, zvídavý a ochotný spolupracovat s lidmi,“ dodává. Pes nesmí být bázlivý ani agresivní, protože během terapie se často ocitá v nových situacích, které mohou být pro něj stresující.
Cesta ke stabilitě a pomoci
Do terapeutické práce se psy se čím dál častěji zapojují i mladší generace, a to nejen díky podpoře pejskařské komunity. „Z velké části za to nesou zodpovědnost sociální sítě, workshopy a dobrovolnické akce,“ říká Anežka, jednadvacetiletá studentka filozofie, která prochází canisterapeutickými zkouškami. „Nejen chovatelé psů, ale i kamarádi se mě čím dál více ptají na terapii se psy. Navíc je skvělé spojit lásku ke psům s něčím tak smysluplným,“ říká.
Anežka trénuje svého psa tři měsíce, společně překonávají hranice a poznávají se více navzájem. „Marcipán je oříšek z ulice, tedy mix všeho možného. Od štěněte byl velmi komunikativní, laskavý a mírný. Proto jsme se vydali canisterapeutickou dráhou,“ doplňuje Anežka.
Aby se z Marcipána stal skutečný terapeutický pes, musí projít náročnou přípravou. Psí trenéři testují reakce například na vozík, hůl, kočárek a nečekané dotyky. „Pes musí zůstat klidný, i když ho někdo cizí uchopí nečekaně za ucho, tlapky, nebo ocas. Setkává se s nejrůznějšími metodami tréninků, od kontaktu s neznámými lidmi, po otevírání deštníků,“ dodává Anežka.
V organizaci, kde působí Zuzana Prokopová, probíhá příprava canisterapeutického týmu, složeného ze psa a člověka na několika úrovních. „Dospělý pes, starší dvou let, prochází testem povahy. Pokud se ukáže jako vhodný pro canisterapii, čekají ho vstupní testy, kde se hodnotí jeho dovednosti, které jsou pro terapii potřebné, včetně jeho poslušnosti a ovladatelnosti.“
Po úspěšném absolvování vstupního testu a praxi pod vedením zkušeného týmu může testovaný pár přistoupit k závěrečné zkoušce. „Důraz není kladen pouze na psa, ale je posuzován také psovod, který stejně jako pes prochází po celou dobu přípravy vzděláváním jak teoretickým, tak praktickým,“ dodává Prokopová.
Rozmanitost psí terapie
V terapeutické oblasti se pes zapojuje do zlepšení pohybových dovedností klienta, kdežto při edukaci pomáhá dětem se čtením či matematikou. V podpůrných programech zase přispívá ke zlepšení psychické pohody a smysluplnému trávení volného času. „Psi v canisterapii nepomáhají jen tím, že jsou po boku člověka, jejich role je mnohem širší a přizpůsobená konkrétním potřebám klientů,“ doplňuje Prokopová.
Co se týká využití psů při edukaci, existuje mnoho kreativních způsobů, jak pes může pomoci při rozvoji dovedností dětí. „Dítě může hrát kuželky proti psovi, který má natrénováno srážení kuželek. Po každém hodu spočítá, kolik kuželek shodilo ono a kolik pes, sčítá výsledky a porovnává čísla,“ popisuje Zuzana Prokopová jednu z možností. Další alternativou je práce s míčky a příklady, které pes nosí dítěti k vypočítání, nebo odpočítávání pamlsků do misky. „Pes zde funguje nejen jako motivace, ale i jako odměna za splněný úkol,“ říká Prokopová.
Podobné metody si osvojuje i Anežka při tréninku se svým psem. „Máme v plánu nadále pokračovat a rozvíjet jeho schopnosti. Zároveň chceme docházet do domova pro seniory a rádi bychom roznášeli pozitivní energii každému, kdo to potřebuje,“ dodává.