Tělocvik jako zábava. Kreativní výuka může změnit přístup dětí k pohybu
Klíčovým předmětem na základní škole, který by měl dětem pomoci vybudovat vztah ke sportu a zdravému životnímu stylu, je tělesná výchova. Podle České školní inspekce školáci tělocvik vnímají spíše jako nepříjemnou povinnost než jako zábavnou aktivitu a možnost, jak se odreagovat od mnoha hodin výuky strávené v lavicích. Úzce to souvisí s tím, že stále více trpí nedostatkem pohybu.
V tělocviku mají žáci problém i s cviky, které ještě před pár lety zvládl každý. „Na vině je obecně technologický pokrok, kdy se vše přesouvá do virtuálního světa. Ani pandemie covidu tomu rozhodně nepomohla,“ říká Petr Horák, učitel tělesné výchovy na Obchodní akademii v Lysé nad Labem. A proto nepřekvapí, že z průzkumu firmy GTS Alive vyplývá, že školní tělocvik stresuje asi 60 procent českých středoškoláků. Negativní názor na podobu hodin tělesné výchovy ve škole má více než 40 procent žáků.
Podle Národního zdravotnického informačního portálu by děti a dospívající měli provádět každodenní fyzickou činnost alespoň jednu hodinu denně. Během ní se zároveň doporučují aktivity na posílení svalů a kostí.
Více hodin, neobvyklé sporty
Variantou pro zajímavější a pestřejší hodiny tělesné výchovy (TV) by mohlo být přidání netradičních sportů. At´ už jde o parkour, frisbee či lakros. „Do svých hodin se je snažím dostávat celkem často. Snažíme se hrát třeba americkou vybíjenou, ultimate frisbee nebo lakros. V příznivém počasí také softball,“ konstatuje učitel Petr Horák, který ve svém volném čase vede kroužek basketbalu.
Možností, jak zpestřit a zlepšit výuku tělocviku, je spousta. „Již několik let panuje diskuse o zavedení třech hodin tělesné výchovy v týdnu. Pokud se tato věc nezlepší, bude těžké se stavem fyzické zdatnosti dětí nějak pokročit. Náplň výuky vždy záleží na erudovanosti učitele. Důležité je také zaujmout žáky,“ doplňuje Horák. V přístupu samotných dětí však problém nevidí. Klíčovou roli hraje podle něj také podpora pohybových aktivit mimo školu, at´ už formou sportovních kroužků, nebo volnočasových aktivit.
Moderní trendy v tělocviku prosazuje i Ondřej Lípa, manažer rozvoje programu Trenéři ve školách, kde proškolení lektoři spolupracují s pedagogy na efektivitě a organizaci hodin tělesné výchovy: „V tomto konceptu je úkolem trenéra i kantora prostřednictvím optimální výzvy udělat hodinu TV zajímavou jak pro šikovné děti, tak i pro ty, které k pohybu a sportu tolik vedené nejsou.“
Pohybová kultura zábavnou formou
Zmíněný projekt funguje již sedmým rokem a je opřen zejména o gymnastiku a úpolové sporty (do úpolových sportů můžeme zařadit např. judo, karate, box, sumó, nebo šerm, pozn. aut.). „Každý kouč spolupracuje s pedagogem v jedné ze dvou hodin tělocviku po dobu pěti týdnů. Poté se přesouvá na jinou školu a místo něj přichází někdo jiný. Takto rotují po celý školní rok,“ říká Lípa, podle kterého je v procesu důležitá také vzájemná inspirace trenéra s kantorem.
Zásadní je také rozmanitost výuky. Děti se tak během ní seznámí s různými sporty, což jim pomůže najít ten, který je bude bavit. „Projekt je postaven na deseti základních principech a tím hlavním je radost. Trenér má tedy za úkol díky svým zkušenostem, schopnostem, a hlavně energií žáky zaujmout a probudit v nich radost z prováděné aktivity,“ zdůrazňuje kooperaci lektora s pedagogem. Lípa zároveň zastává názor, že budováním pozitivního vztahu k pohybu lze dosáhnout nejen lepšího zdraví populace, ale i její vyšší produktivity a nižších nákladů ve zdravotnictví.
Iniciativa je zcela neselektivní z pohledu sportů i dětí, a proto je zacílena do řádných hodin TV, aby zasáhla všechny školáky. „Díky programu se totiž výrazně snižuje míra omlouvání z hodin tělesné výchovy. V programu se nesmí vybírat přímo, protože chceme mířit především na děti méně pohybově aktivní, ale i díky tomu si zvyšujeme potenciál pro sportovní prostředí,“ dodává a upozorňuje, že rozhodně není cílem projektu pohybově nadané děti při výuce upozaďovat.
Taktéž program Tělocirk nabízí třídním kolektivům a jejich pedagogům alternativní hodinu tělesné výchovy. V jeho případě jde však o tzv. techniky nového cirkusu: „Výuka je zaměřena na kreativitu, spolupráci a individuální rozvoj. Zahrnuje také široké spektrum cirkusových aktivit, které lze přizpůsobit různým věkovým skupinám a schopnostem žáků,“ říká Adam Jarchovský, metodický vedoucí lektorského týmu. Mezi hlavní disciplíny projektu patří žonglování, kotouly, stojky, přemety či chůze po laně nebo válení sudů.
