Technické zasněžování: nezbytnost i ekologická výzva
V době klimatických změn, které přinášejí méně přírodního sněhu a vyšší teploty, se technické zasněžování stalo klíčovou součástí provozu horských středisek. Přesto tato technologie vyvolává řadu otázek týkajících se jejího dopadu na životní prostředí.
„Technické zasněžování lze již mnoho let považovat za součást základní infrastruktury lyžařského střediska,“ vysvětluje Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR. Podle něj je dnes provoz ski areálů bez technického sněhu téměř nemyslitelný. „Technický sníh vydrží až sedmkrát déle než přírodní, a to jak z hlediska délky pokrývky, tak odolnosti vůči zátěži lyžařů,“ dodává.
Proces jeho výroby je zdánlivě jednoduchý: voda a vzduch se smíchají pod tlakem a vzniklé drobné kapky zmrznou během několika sekund po opuštění sněžného děla. Technické zasněžování obvykle začíná v listopadu nebo prosinci, kdy teploty klesnou pod -2 °C až -4 °C, bod mrazu je totiž výrobu sněhu stěžejní. Ve vyšších horských oblastech však může zasněžování začít už koncem října. „V lednu se vrstva sněhu dotvoří a v únoru až dubnu se technické zasněžování většinou už nepoužívá,“ říká Knot.
Ekologické dopady
I přes moderní technologie má umělé zasněžování významné dopady na životní prostředí. Jedním z nich je i vysoká spotřeba vody. K zasněžení jednoho hektaru sjezdovky je totiž potřeba 700 tisíc až 1 milion litrů vody, která se čerpá z vodních toků nebo akumulačních nádrží. „Rozvoj sjezdového lyžování ignoruje přirozenou strukturu krajiny. Vede k průsekům lesů, zrychlenému odtoku vody a poškozování okolního prostředí,“ říká Josef Fuksa, doktor přírodních věd z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Upozorňuje také na problém s odběrem vody z místních vodních toků, které mohou téměř vyschnout a v zimě dokonce vymrznout. Tento problém se dnes částečně řeší pomocí akumulačních nádrží, které se plní během roku.
Jedním z dalších problémů umělého zasněžování může být podle odborníků i prodlužování zimního období na úkor vegetační sezóny. Prodloužení návštěvnosti horských středisek totiž podle Fuksy zkracuje dobu, kdy může příroda regenerovat.
Dalším diskutovaným tématem je spotřeba energie na provoz sněžných děl. Ta podle ředitele Asociace horských středisek ale nedosahuje vysokých čísel. „Z hlediska spotřeby energie se jedná o zcela běžnou činnost, která po rozpočítání na počty návštěvníků vychází oproti jiným činnostem zcela zanedbatelně,“ tvrdí Knot.
Budoucnost zasněžování
Budoucnost umělého zasněžování ale nemá dlouhodobé vyhlídky. Klimatická změna bude podle odborníků znamenat významný pokles využívání technického zasněžování v níže položených střediscích. Technický sníh se dá totiž vyrábět jen v teplotách pod nulou. „Všechny české sjezdovky se nacházejí v nízkých nadmořských výškách, kde je již dnes výroba sněhu stále obtížnější,“ říká Josef Fuksa. Tento trend potvrzuje i Evropská banka, která již v roce 2005 varovala před investicemi do středisek v nadmořské výšce pod 1200 metrů.
Existuje ale způsob, jak tento problém obejít. Nabízí ho technologie „snow factory“, která umožňuje výrobu sněhu i při teplotách nad nulou. Tento systém však vyžaduje vysoké náklady na provoz a je vhodný pouze pro menší oblasti, například dojezdy sjezdovek.
„Existuje speciální technologie, která umí vyrábět sníh i při plusových teplotách. Tento systém ale není schopný pokrýt velké plochy sjezdovek ve větších skiareálech,“ vysvětluje Libor Knot. Výroba sněhu pomocí běžných sněžných děl se proto stále zdokonaluje, a to zejména v oblasti efektivity. „Za poslední léta se efektivita zvýšila o desítky procent,“ dodává.
Lyžarská centra obce potřebují
Libor Knot však upozorňuje na ekonomickou důležitost provozu lyžařských areálů. „Lyžařská střediska hrají klíčovou roli v malých obcích v příhraničních regionech, kde je cestovní ruch často jediným zdrojem příjmů,“ říká. Kromě zimní sezóny se střediska snaží rozšiřovat svou nabídku i na jaro, léto a podzim. Z ekonomického hlediska je však zima stále nenahraditelná.
Technické zasněžování zůstane v dohledné době nezbytnou součástí zimního turismu. Odborníci však varují, že jeho negativní dopady na přírodu a krajinu by neměly být přehlíženy.
