Táta nechtěl, abych zůstal v bráně. Já si ale stál za svým, říká hokejista Roman Málek mladší
Do hokeje Málka mladšího nikdo netlačil, jako malý si vyzkoušel třeba i fotbal, tenis nebo golf. Kolektivní sport na ledě se mu ale zalíbil nejvíce. Následuje tedy svého tátu, který během posledních dvou desetiletí patřil mezi úspěšné české hokejové brankáře. Zatímco Málek mladší ještě neuměl bruslit, jeho otec v sezoně 2002/2003 se Slavií získal jediný extraligový titul. V dresu národního týmu se v témže ročníku představil na světovém šampionátu a během kariéry oblékl také dres Sparty nebo Plzně.
Pro syna byl Málek starší velkým vzorem. „Viděl jsem, jak skvěle chytá a zalíbilo se mi to,“ potvrzuje brankář, který i z tohoto důvodu začal hrát hokej. Od útlého dětství výkony otce bedlivě pozoroval. „Sledoval jsem snad všechny zápasy, na ty domácí jsem chodil přímo do haly. Fandil jsem mu a představoval si, že chytám s ním. Nejraději vzpomínám na švédské MODO a Vítkovice,“ vypráví Málek junior.
Jeho ruka vyletěla první
Díky otci tak dobře věděl, co život profesionálního hokejisty obnáší. „Jsem nesmírně vděčný, že mám někoho, kdo mi dokáže poradit a předat životní zkušenosti,“ uvědomuje si dvacetiletý mladík, který má na helmě své největší hokejové vzory a významné postavy slávistického klubu. Kromě Josefa Beránka nebo Michala Supa tak jeho přilbu zdobí i podobizna Málka staršího.
Aby se naučil dobře bruslit, začínal v Plzni ve čtyřech letech jako hráč v poli. V myšlenkách ale vždy mířil do brankoviště. „Když se v přípravce blížily první zápasy, neměli jsme gólmana. Trenér se ptal, kdo by chtěl jít do brány. Jako první vyletěla moje ruka. Od té doby chytám a za nic bych neměnil,“ popisuje Málek mladší. Protože jeho otec moc dobře věděl, jak je obtížné se prosadit mezi českou špičku, nabádal svého syna, aby si rozhodnutí ještě rozmyslel. „Já si ale stál za svým. Chtěl jsem být gólmanem a přes to nejel vlak,“ vzpomíná Málek.
Srovnávání s úspěšným rodičem jej doprovází po celý život, on sám tomu ale velkou váhu nepřikládá. „Nad tímhle nepřemýšlím, jde to mimo mě. Soustředím se hlavně na své výkony,“ líčí dvacetiletý brankář, který slaví narozeniny na Štědrý den.
Dokáží oddělit práci a rodinu
Kromě jména a brankářského postu je nyní spojuje rovněž hokejový klub, nebot´ se potkávají u elitního týmu pražské Slavie. Po konci hráčské kariéry se Málek starší stal trenérem brankářů a má tak na starost i svého potomka. Ten ze spolupráce strach neměl. „Vůbec jsem se nebál, jelikož mě v podstatě koučoval už od malička. Na hokeji je to pro mě trenér a mimo můj táta,“ vysvětluje s tím, že profesní a rodinný život zvládají oddělit.
Působením ve vršovickém klubu, který aktuálně hraje v 1. lize, si navíc plní jeden ze snů. „Mezi červenobílé jsem přišel až ve starším dorostu v sezoně 2014/15. Slavia byla vždy jedním z mých nejoblíbenějších týmů. Když jsem byl malý, přál jsem si jednoho dne obléknout její dres,“ dodává gólman, jenž hraje s číslem 66. Jeho symboliku si ale nechává pro sebe jako tajemství.
