„Tady jsem kamarádce svíčkou omylem zapálil vlasy.“ Vzpomínkový průvod došel z Albertova na Národní
I když to vypadá, že je pražský Albertov už zcela zaplněn, proudí na něj stále noví lidé. Někteří nesou květinu, jiní českou vlajku. Přišli sem uctít památku 17. listopadu, Dne boje za svobodu a demokracii. „Chceme připomenout, že svoboda není automatická a že žijeme v demokratické společnosti, která taky není běžná po celém světě,“ říká jedna z organizátorek vzpomínkových akcí k 17. listopadu Dominika Antonie Pfisterová (30). Průvod se po chvíli stejně jako před třiceti lety vydává z Albertova směrem na Vyšehrad. Lidé se tlačí ulicí a zdá se, že zástup nikde nekončí. Postupují dál až k Vyšehradu pomalým, ale plynulým krokem.
Původní vzpomínky
Dobovou atmosféru účastníkům přibližují hlasy pamětníků z reproduktorů rozmístěných různě po celé trase. „Vzpomínky jsou opravdu autentické. Lidé nám je posílali několik posledních měsíců. Skrze ně můžeme návštěvníkům přiblížit pocity, které lidé tehdy zažívali,“ vysvětluje Pfisterová. Někdy se davem ozývají překvapené, jindy pobavené reakce, záleží na tom, co zrovna zní z nahrávek. „Pamatuji si, že mi někdo dal svíčku, abych ji zapálil. Jenže jak jsem se pořád otáčel a hledal jsem své známé, tak se mi podařilo zapálit jedné dívce vlasy,“ zní kupříkladu pod Vyšehradem z reproduktoru krátká osobní vzpomínka na listopad 1989.
Právě tady, u Vyšehradu měla před 30 lety celá akce původně končit. Kolem tří tisíc demonstrantů se však rozhodlo zamířit do centra Prahy. Tam dav zamířil podle plánu i letos. „Zajímá mě, co se tady dělo před třiceti lety. Dnešní datum pro mě kvůli revoluci hodně znamená. Lidé by si měli uvědomit, co díky ní máme a co bychom mohli ztratit,“ objasňuje důvod účasti v průvodu Pavel Šimek (22). Před Bazilikou svatého Petra a Pavla na Vyšehradě se průvod otáčí a pokračuje dolů do ulice Vratislavova. Stojí zde dnes již historické auto Veřejné bezpečnosti, u nějž si lidé mohli poslechnout další dobové nahrávky, tentokrát z vysílaček příslušníků SNB (Sboru národní bezpečnosti). „S těma transparentama se nám to dalo do pohybu. Průvod jde směrem k Národnímu divadlu. Tak se vsadíme, kam jdou. Na Národní, kamaráde. Kluci, zajeďte tam,“ zní autentické třicet let staré policejní hlášení.
Průběh byl tentokrát klidný
Atmosféra celé akce je pokojná a vzpomínková. Průvod jde v klidu, bez transparentů, bez provolávání politických hesel, žádný zásah bezpečnostních složek jako před třemi desítkami let nehrozí. „Dnešní průvod beru hlavně jako vyjádření vděku za to, že teď můžeme žít v demokratické zemi,“ konstatuje jedna z účastnic Tereza Winterová (25).
Na rozdíl od situace před 30 lety, dnes policie jen pomáhá s organizací a řídí dopravu. Směruje procesí z Výtoně přes hlavní silnici, kudy normálně jezdí tramvaje směrem na náplavku. Zde lidé pokládají květiny a zapalují svíčky na počest událostí, které se odehrály 17. listopadu. Několika tisícům účastníků se odsud podaří dostat přímo na Národní třídu.
Není tam ale k hnutí. Hlučící dav širokou ulici zcela zaplnil. Už tak se tady mačkají tisíce lidí, kteří se průvodu vůbec nezúčastnili. Nával od náplavky dav ještě více zahustil. Na místo, kde se odehrál brutální zásah proti studentům, se proto ani všichni z průvodu nedostali. Policie dokonce dostala pokyn nepouštět z bezpečnostních důvodů na místo další lidi a odklání dav rovnou směrem na Václavské náměstí.
Bez tehdejší brutality
Před 30 lety na Národní třídě pohotovostní pluky zatarasily průchody do ulic Spálená, Voršilská, Mikulandská a následně i cestu k mostu Legií, takže odtamtud nebylo úniku a kordon je začal stlačovat. Lidé zpívali hymnu, zapalovali svíčky a dávali najevo, že nechtějí násilí. Přesto policie na demonstranty zaútočila, brutálně je zbila, některé pozatýkala. „Tehdy to muselo být velmi nepříjemné. Totalita lidi svírala desítky let. Dokážu si to představit, ale jen v rámci nejhorších nočních můr,“ říká účastnice průvodu Tereza Winterová. „Cítím k lidem, kteří tehdy demonstrovali, obdiv a vděk. Považuji za velké hrdinství, že tak odstartovali revoluci,“ dodává.
