Svoboda slova jako poklad České republiky
Jedním ze základních prvků demokracie je svoboda slova. Každý by měl mít právo se vyjádřit bez obav z postihu za své názory. Někteří lidé zpochybňují její existenci a vykřikují, že do naší země přichází cenzura. Paradoxně tak často činí na rozsáhlých protivládních demonstracích nebo přímo do televizních kamer.
Svoboda projevu je zakotvena v Ústavě, jako jedno ze základních práv občanů. Zaručuje možnost se bez omezení vyjadřovat a v médiích poslouchat různé názory. K tomu mimo jiné pomáhají i veřejnoprávní média, která mohou být díky koncesionářským poplatkům nezávislá a podávat ověřené informace i velký rozsah postojů. Přesto se někteří lidé domnívají, že je zejména v České televizi na vzestupu cenzura a potlačování svobodného projevu.
Zákaz dezinformací
Důvodem, proč se tento názor čím dál víc objevuje, mohou být dezinformace. Ne však jejich šíření, jako spíš potlačování. Častým argumentem je, že by šíření dezinformací nemělo být státem nijak postihováno, protože svoboda slova znamená, že si lidé mohou říkat, co chtějí, tudíž i nepravdivé informace. Navíc někdy nemusí být zjevné, co skutečně dezinformace je. Naštěstí se ale ani v tomto směru o svobodu slova neni třeba dvakrát bát. Stačí se podívat, kolik webů, nebo profilů na sociálních sítích, bez postihu sdílí informace, které lze na základě dat snadno určit jako nepravdivé. Ze zkušeností pramení, že aby u nás někdo byl trestně stíhán za dezinformace, musí se skutečně dlouho věnovat jejich usilovnému šíření.
Naopak nesouhlasné komentáře například pod příspěvky předsedy hnutí SPD Tomia Okamury mizí rychleji než sníh na jaře. Při tom právě Okamura je jedním z těch, kteří neustále opakují, že jeho názory jsou cenzurované. Celkem nedávno tento jeho výrok ještě posílil, díky tomu, že ho poslanci a poslankyně vydali k trestnímu stíhání kvůli plakátu, který byl podle obžaloby rasistický. Ten vyobrazoval muže tmavé pleti se nožem v ruce a varoval před doktory ze zahraničí. Po desítkách, ne-li stovkách pochybných výroků Okamury je tu jeden, který by mu mohl u soudu způsobit nějaký problém.
Není cenzura jako cenzura
Ti, jež se tak statečně ohání tím, že v České republice vládne cenzura, totiž dost možná ani neví, jak taková cenzura ve skutečnosti vypadá. Za minulého režimu stačilo říct jeden jediný nepohodlný názor a člověk mohl skončit s pokutou či ve vězení. Podle toho, co řekl a jakou zrovna měli soudci náladu. Zato v současnosti demonstranta křičícího „vládne tu cenzura” klidně Česká televize odvysílá ve své reportáži, aby ho mohla vidět velká část republiky. Takový člověk by si měl pořídit letenku do některé ze zemí, kde ho stále může za špatný názor stihnout vážný trest.
Kdyby v České republice byla skutečná cenzura, asi sotva byste mohli jít navštívit protivládní demonstraci nebo v televizi poslouchat hádku o tom, zda je dobrý nápad Ukrajině posílat další zbraně. Stačí se podívat jen o několik desítek let nazpět do minulého režimu. Veřejné demonstrace nespokojenosti byly úplně zakázány a případně trestány a v televizi se nevysílalo nic jiného, než předem pečlivě připravený program plný jednostranných názorů. Každý novinový článek, rozhlasový příspěvek či divadelní představení byly podrobeny zkoumání cenzora a bez jeho souhlasu je nebylo možno zveřejnit. V současnosti tady nic takového opravdu nemáme.
Někteří si totiž svobodu slova představují jako možnost říkat cokoliv bez následků. Tak ale bohužel lidská společnost nikdy nefungovala a nejspíš ani nikdy fungovat nebude. Člověk nemůže přijít do práce, říct svému šéfovi, že je blbec a neočekávat žádné následky. To, co člověk řekne nebo napíše veřejně, na něj vždycky může mít dopad.
To platí na obě strany. Vhodné a vlídné vyjadřování s pravdivými informacemi se bude setkávat s víceméně pozitivní odezvou. Naproti tomu šíření nenávisti a nepravd nejspíš dost snadno povede k reakci negativní. A pokud někdo svými výroky někomu záměrně ubližuje, je potrestán. Svoboda slova totiž není možnost lhát a urážet bez následků.