Svátky klidu a míru? Ani omylem a rozhodně ne pro všechny
Konzumní společnost proměnila vánoční čas na vánoční stres. Místo rodinné pohody a klidu lidé zoufale pobíhají po přeplněných obchodních centrech a stejně jako zbytek kašlajícího a smrkajícího davu hledají dárky, které by je nezruinovaly – nebo jen trochu.
Povinnost velí koupit dárek i protivné tetě z druhého kolene, kterou nikdo pořádně nezná. Co má asi ráda? Ponožky, svíčku? Hlavně ji nenaštvat, to by na návštěvu jezdila ještě méně než jednou za tři roky. A tak místo domluvy, že se dárky vynechají a půjde hlavně o společný čas, létají desetitisíce a v prosinci už obvykle nezbývají ani síly na úsměv pro vyčerpané a mizerně placené brigádníky za pokladními pásy.
Dárky ale výdaje nekončí. Přichází čas na výběr stromku. Jednoho z nešt´astníků, který rostl pět až osm let jen pro tuto chvíli. Aby pár dnů zdobil, svítil a opadával v bytě někoho, kdo za něho dal sedm stovek na parkovišti před obchoďákem. A když děti chtějí, táto, ten největší a nejkrásnější – klidně na pokácený stromek padnou i dva tisíce. Budou to stoprocentně jeho poslední Vánoce. Sice jde o tradici, kterou si původně mohly dovolit jen bohaté pražské rodiny, ale bez usychajícího stromku a každodenního zametání spadlého jehličí by Vánoce nebyly Vánocemi.
Kapr mučedník
Svátky klidu a míru definuje i krev. Rudé potoky stékající po chodnících a kapří jatka v ulicích je teprve ten správný obraz št´astných a veselých! A pokud zákazníci touží po pravém míru, není nic lepšího než kapra nezbavit trápení rovnou, strčit ho do igelitky a nést ho dusícího se přes celé město do vany.
V chlorované vodě může kapr přemýšlet nad tím, jestli jsou vánoční svátky víc stresující pro něj nebo pro rodiče, které popadl každoroční strach, že je tentokrát jejich ratolesti úspěšně usvědčí ze lži. Ježíšek totiž prý neexistuje.
Kouzlo Vánoc není o dárcích, prastarých tradicích ani o tom, zda místo zabití nevinné ryby povečeříte houbového kubu nebo pizzu. Štědrovečerní pokrm ostatně u nás původně byli třeba i hlemýždi, tak proč nebýt jednou skutečně moderní. Když jsou ty svátky.
At´ už „št´astné a veselé“ znamená cokoliv, každý by se mohl příště zařídit podle sebe. Nehroutit se z toho, že nemá dost dárků, co nejsou dostatečně drahé a nesplňují očekávání, která si vymyslela společnost – takže zas jen my sami. Přejme si od Ježíška třeba odvahu a dost síly na to strávit Vánoce takové, jaké je skutečně chceme.
