Svatbujeme, výletíme a posilkujeme. Češtinu lidé stále více slangově upravují, ale často jim chybí znalost základních pravidel
„S mojí buchtou jsme byli na snídaňobědu a ona si dala čapréze a já luxusní karíčko.“ I takhle dnes lidé mluví. Lovkyně těchto novotvarů, lingvistka Johana Kohoutová (28), si před rokem a půl založila instagramový účet s názvem Slova z pekla. Na něj vkládá obrázky s ilustračními fotografiemi dané věci a novotvarem již známého slova. Mezi nimi jsou například ket´as, propíďa, prezka, xichtokniha a mnoho dalších. „Je snadné podlehnout určitému slangu nebo typu humoru. Už od malička jsem si všímala toho, jak lidé mluví a jaké emoce vyvolávají určitá slova,“ říká Kohoutová.
Její zájem vzbuzovaly hlavně hlášky učitelů jako „H2S, smrdí jako pes“, „Někdo září, někdo v září“ nebo „Vytáhněte Kalkuliho stroj“. Jazykovědec Karel Oliva v reportáži z 10. dubna 2019 na ČT24 ale vysvětluje, že novotvary či zkomoleniny nejsou nutně špatným jevem. „Rozhodně to není známka pokleslosti. Spíše jazykové hravosti, která je nám Čechům vlastní. Pokud taková slova slouží k pobavení, mají jistě svou sociální funkci,” říká Oliva. Jedním z důvodů, proč lidé novotvary a patvary používají, je podle Kohoutové prosté zjednodušení mluvy. „Lidé si v současnosti vytvářejí slovesa, aby jednoduše popsali jev, který jinak vysvětlují více slovy, například výletujeme nebo plesujeme.”
Výběr není černá listina
Slova z pekla, jak je označuje Johana Kohoutová, používají velmi často i mladí lidé. „Můj oblíbený výraz je nemocňák. Přijde mi to takové roztomilé a zdrobnělé. Taky říkám beďas. Slýchávala jsem to v minulosti od rodičů a badminton mi připadá jako zbytečně dlouhé slovo,” myslí si studentka Štěpánka Potluková (21). I když se používání slangovějšího jazyka stalo běžnou společenskou záležitostí, jsou i tací, kteří s tím nesouhlasí. „Lidé občas můj projekt vnímají jako nějakou černou listinu a myslí si, že ta slova odsuzuji. Tak to ale vůbec není, dělám to jen pro pobavení sebe i jiných,” říká Kohoutová. Ta si také myslí, že nové novotvary či převzatá slova mateřský jazyk neohrožují. Čeština je podle ní skvěle ohebná a dá se s ní dobře pracovat. Mateřský jazyk si v současnosti lidé stále více přizpůsobují, ale neměli by zapomínat i na užívání jeho spisovné formy. Dvě kamarádky ze studií českého jazyka na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, korektorky Karla Tchawou Tchuisseu (27) a Sabina Straková (27), si více než před rokem založily blog s názvem Červená propiska. Na něm vysvětlují, že spisovná čeština je jako sval, který když se neposiluje, jednoduše ochabne. „Nesetkaly jsme se s mnoha lidmi, tedy kromě těch z našeho oboru, kteří by se v češtině dál dovzdělávali,” říká spoluzakladatelka projektu Straková.
štěndo = štěně
prezka = prezentace
ket´as = cateringové občerstvení
cudle = cuketové nudle
vratnej kelas = vratný kelímek
vypěkněný = pěkně vyzdobený interiér
xichtokniha = Facebook
buchta/pichna/žába/prcina = označení pro pěknou ženu
propíďa = propiska
beďas = badminton
Chybujeme v čárkách i číslovkách
Zakladatelky Červené propisky se snaží přes svůj blog, ale i stejnojmenný instagramový účet, vyvolávat v lidech zvídavost a touhu vzdělávat se v češtině i po odchodu ze střední či vysoké školy. Každé pondělí na Instagramu sdílí skrze anketní otázky ve stories i diktáty, kde si jejich sledující mohou procvičit pravopis. A lidé si jejich nápad veskrze chválí. „Do soukromých zpráv nám chodí téměř jen pozitivní ohlasy. Pondělí jsme zvolily strategicky. Člověk může nastartovat týden s dobrým pocitem, že se mu diktát podařil a osvěží si spisovné výrazy, které se mu v práci mohou hodit,” vysvětluje Straková.
Lidé podle ní nejvíce chybují v čárkách, shodě několikanásobného podmětu s přísudkem nebo ve skloňování číslovek. Velmi časté je i užívání hyperkorektních výrazů jako: by jsme, by jste, přeci atd. Korektorky z Červené propisky, ale i jiní odborníci, se obecně shodují na tom, že znalost českého jazyka je více než důležitá. „Myslím si, že já ani moji kolegové neočekáváme, že každý bude mít perfektní češtinu v psané či mluvené formě. Lidé by si ale měli dávat pozor na užívání mateřského jazyka hlavně ve formální korespondenci, například když píší motivační dopis,” myslí si Straková. Odborníci se shodují na tom, že věnovat se českému jazyku je důležité i po ukončení studia a pro budoucí život, výhradně ten pracovní, nezbytné.