Svatba v Turecku? Na bohatou hostinu si nepotrpí, pompézností ale předčí i Hollywood
Třii stovky tureckých svatebčanů se postupně řadí do zástupu, aby novomanžele Gülsoyovi podle tradice ověsili zlatem. To ve skutečnosti nemusí být zlaté ani trochu. Drahý kov totiž mohou nahradit i turecké liry. Zatímco se hosté nedočkavě mačkají ve dvacetimetrové frontě, já se skupinou zbývajících Čechů stojím v údivu opodál. Začínající sezónu svateb jsem letos netradičně započala v Istanbulu, kde je počet svatebčanů oproti Česku mnohonásobně větší – novomanželé často hostí i pět set osob.
Turecké ženy balí nevěstě dlaně plné henny do ozdobných rukavic. Zdroj: Tereza Tancerová
Za Turka Erkuta (32) se v Istanbulu vdává má sestřenice Petra (30), ale jen na oko. Skutečný obřad totiž proběhl na úřadě už před týdnem jen v přítomnosti svědků. „Svatba je pro Turky jedna z nejdůležitějších událostí v životě, a tak se musí pořádně oslavit,“ vysvětlovala mi Petra před odletem z Prahy.
Jeden ze svatebčanů na nás ze začátku fronty křičí: „Blízcí příbuzní nevěsty mají před ostatními hosty přednost!“ Do ruky následně dostávám ozdobený špendlík. Tím připínám dvě stě tureckých lir (necelých 1 400 Kč) na stužku přehozenou přes ramena ženicha i nevěsty. Postupně tak učiní i většina přítomných hostů, až se červené stužky pod papírky s čísly či zlatými destičkami skoro ztratí. Zábava na dobrou hodinu. „Tento zvyk je pro novomanžele velmi důležitý. Darované peníze a zlato jim mají pomoc do společných začátků,“ říká mi příbuzný ženicha, se kterým sdílím stůl.
Zelená jako symbol
Gratulace přijímají novomanželé rukama označenýma zelenou skvrnou. Tu si na dobu několika týdnů odnesli ze včerejší rozlučky se svobodou nebo alespoň z její turecké alternativy – z večera henny. Turecké ženy snoubencům v předchozí večer malovaly zelená označení na dlaně a to v doprovodu rituálních tanců a zpěvů. Těmito symbolickými gesty tak stvrdili, že nevěstu předávají ženichovi. „Správně by měla nevěsta plakat, tímto oficiálně opouští svůj domov,“ vysvětlovala matka ženicha. Petra ale nevypadala smutně ani trochu. Podle úsměvu si rituál spíše užívala.
Turecké ženy a dívky mezitím tančily kolem snoubenců a předávaly si mezi sebou tác se svíčkami a hennou. Barvící hmotu po dotančení vtiskly Petře a Erkutovi do dlaní a celé dílo zabalily do ozdobných rukavic. „Barva se musí nechat na pár minut působit, aby se vpila do kůže a zanechala v ní typicky zelenou skvrnu jako znamení toho, že se nevěsta vdává a ženich žení,“ vysvětlovala jedna z žen, která rituál prováděla.
Tanečníci baví svatebčany tureckými tanci. Zdroj: Tereza Tancerová
Místo zákusku maketa
Koncem května se v den svatební oslavy ulicemi poblíž bydliště ženichových rodičů rozeznívá dunivý zvuk bubnů a ručních činelů. Zvuk, který sousedi jen sotva přeslechnou. „Pochod svatebčanů už je tady,“ oznamuje nevěstě sestra ženicha. Pod okny obývacího pokoje v tu dobu už tančí skupina Turků doplněná několika Čechy. Všichni mají společně nevěstu doprovodit na oslavu. A taky přitáhnout pozornost okolí. Možná i proto se v čele průvodu za znění hudebních nástrojů kroutí dva postarší muži v dlouhých červených sukních. Na dnešní oslavě se mají starat o zábavu.
Osvětleným svatebním obloukem v sále, který by svou velikostí mohl hostit i půl tisíce svatebčanů, projíždí za pomoci několika mužů zdobený šestipatrový dort na kolečkách. Sladkost podobná těm z amerických filmů je ale pouhou maketou, kterou má novomanželský pár rozříznout. „Je to tradice, která má svou velikostí udělat dojem na hosty,“ vysvětluje příbuzný ženicha. Svatebčané pak ve skutečnosti dostanou jen talířek s buchtou a několika piškoty. A místo šampaňským je splachují obyčejnou vodou.
Místo skutečného dortu byla na svatbě pouhá maketa. Zdroj: Tereza Tancerová
Většina přítomných hostů se musí taktéž obejít bez velké hostiny. Na oběd k ženichovým rodičům je po oslavách trvajících zhruba pět hodin totiž pozvána jen hrstka nejbližších příbuzných. Prarodiče, tety, bratranci i vnukové… a nechybí ani příbuzní nevěsty. Knedlíku a svíčkové s pivem se tu Češi ale nedovolají. Na talíř dostanou rýži s kuřecím masem a typický turecký vinný závitek, jehož příprava trvá i několik dní. Více než na hromady jídla a alkohol si Turci potrpí na velkolepý dojem, napadá mě nejen při pohledu na první tanec novomanželů. Zatímco se ženich s nevěstou kolébají ze strany na stranu, kolem nich se vznáší bubliny a v pozadí prská několik ohnivých fontán. Nikdo ani nedutá, jen ze strany českých hostů slyším tichý nevěřícný hlas: „Tak tady se inspirovali filmaři z Hollywoodu…“
