Studium pedagogiky není pro mladé lektory podmínkou. Někteří učí hned po maturitě
Dvacetiletý Matyáš Doležal nastoupil na pozici učitele letos v září. Ačkoliv na Smíchovské střední průmyslové škole vystudoval informační technologie, své bývalé spolužáky učí grafický a mediální design. K tomu, aby se mohl stát na škole lektorem, nemusel studovat pedagogiku. Vystačí si s maturitním vysvědčením, které získal v tomto roce.
U školy na mě nervózní Doležal čeká v tmavě modrém obleku. „Musíme běžet, za chvíli začíná hodina,“ říká, když se rychlým krokem přesouváme ke dveřím školy. U vchodu podepisuji knihu návštěv, a aniž bych se stihla rozhlédnout po interiéru vstupní haly, už zdolávám zdánlivě nekonečné poschodí. „Jdeme až do nejvyššího patra,“ povzbudí mě Doležal. Při příchodu do třídy prudce otevírá dveře a sebevědomě vstupuje do učebny se mnou v patách. Studenti se svižně zvedají ze židlí a upínají svůj zrak směrem ke katedře.
Absolvent nemilosrdně zkouší
V poloprázdné místnosti zavládne ticho. „Sednout!“ rozkazuje po chvíli rázným tónem lektor. Poté, co se všichni usadí do lavic, okamžitě začíná zkoušet. Ze zvyku se i já krčím v lavici a předstírám, že na hodině nejsem. „Takže pane Nováku, jaký je rozdíl mezi suchou a mokrou malbou?“ ptá se Doležal žáka sedícího na druhém konci třídy. Student chvíli přemýšlí a následně s letmým úsměvem přiznává, že si nevzpomíná. „Říkal jsem to minulý týden. Tak si to tedy zopakujeme,“ odvětí naoko rozlícený učitel a promítá prezentaci.
Ještě před začátkem výkladu se zeptá žáků, jestli si užili víkend. Odpověď ze třídy však nepřichází. Nezdařený pokus o prolomení napjaté atmosféry připomíná běžnou interakci studentů s o několik generací starším pedagogem. V této hodině však před třídou stojí jen o pár let starší absolvent.
Pro studenty je mladý učitel autoritou
Na konci prezentace dostávají posluchači za úkol vytvoření skici. Někteří studenti ihned vytahují tužky a pouští se do kresby, část z nich však učitele prosí o zpětnou vazbu k pracím z minulých hodin. Doležal tak pobíhá mezi stoly, hodnotí jednotlivá díla a rozdává rady.
Protože vím, že se všichni po zazvonění rozutečou domů, už v hodině si u učitele vyprosím pár minut o samotě se studenty. Když se za Doležalem zaklapnou dveře učebny, ptám se, jaké je mít za lektora čerstvého absolventa. „Hodiny jsou zábavné, je vidět, že si na nich vždy dává záležet. Máme na škole podobně staré učitele, kteří se přípravě na vyučování tolik nevěnují,“ hodnotí jeden z žáků. Žáci nejvíce oceňují komunikaci, která je s mladšími lektory přirozenější a vřelejší, než je tomu u starších pedagogů. „Já z něj mám respekt,“ prozrazuje mi student, který v ruce svírá portrétní skicu hlavního antagonisty ze seriálu Squid Game. Ostatní spolužáci přikyvují a začínají se balit.
Nezvyklou situaci prověřovala školní inspekce
Po vyučovací hodině se Doležal vydává do kabinetu, kde už sedí jeho kolegové. Od několika z nich se dozvídám, že spokojenost s mladými vyučujícími není pravidlem. Někteří starší pedagogové vnímají zapojení čerstvých absolventů do chodu školy jako dehonestaci své profese.
Hned po příchodu domů tak kontaktuji vedení školy, které mi informaci potvrzuje. „Část zkušených učitelů to bere jako svatokrádež. Ti rozumnější vnímají absolventy jako kolegy. Neustále řešíme anonymní udání, kvůli kterým naši instituci prověřovala i Česká školní inspekce. Samotný inspektor po návštěvě uznal, že tento styl učení žákům prospívá,“ prozrazuje mi v telefonickém rozhovoru ředitel Radko Sáblík.
Dozvídám se, že se školou aktuálně spolupracuje sedmdesát absolventů a třicet z nich se aktivně podílí na výuce. „Některé semináře na naší škole učí i stávající studenti. Většinou se jedná o informační technologie, ve kterých se mladí lidé obvykle vyznají lépe, než starší generace. Jestliže něco umí a jsou schopni svým kolegům předat vědomosti nad rámec klasické výuky, tak jim to umožníme,“ vysvětlil nezvyklou situaci. Lektoři podle ředitele nemusí vzdělávání studovat, aby dokázal předat znalosti. Důležitá je hlavně praxe a chut´ podělit se o vědomosti.
