Strankovy fotografické koláže působí nereálně a uměle. Raději méně photoshopu
Výstava fotografa Martina Stranky (35) Dechem vyvolala u návštěvníků rozporuplné reakce. Jeho fotografie, které vznikají formou koláže ve photoshopu, jsou sice originální, ale někdy se mohou zdát až nevkusné a senzacechtivé. Jedná se ale o díla, která Češi jen tak nespatří. Na styl, jímž fotograf tvoří, jsou zvyklí spíš návštěvníci galerií v zahraničí. Cena Strankovy fotografie může přesáhnout i půl milionu korun. To proto, že veškeré fotky prodává jen v limitovaných edicích. Vytvoří jen dvě až tři výtvarné fotky do roka a jak sám říká, má k nim intimní osobní vazbu.
Spojuje více v jedno
Pokud se nejedná o klasické portréty známých osobností, tvoří Stranka vlastním originálním stylem. Už na první pohled je zřejmé, že za každou takovou fotkou stojí více, než jen cvaknutí spouště fotoaparátu. Mnohem delší dobu mu zabere samotná postprodukce. Příkladem je fotka nazvaná We Found Shelter, na které jsou jeleni stojící uprostřed rušné ulice. Stranka poskládal dohromady několik snímků, z nich pak formou koláže vytvořil jednu fotografii. Finální podobu má podle svých slov předem promyšlenou a každou část kompozice si nejdříve nafotí zvlášt´.
Stranka své fotografie upravuje, fotky díky tomu nezachycují realitu, ale zobrazují něco, co by v reálném světě nikdy neexistovalo. Spojené části pak ve výsledku působí až fantaskně, což je běžné spíš u výtvarných děl, nikoli u fotografií.
Člověk bez poskvrnky
Stranka si však v programu na úpravu fotografií nehraje jen se skládáním snímků. Ve finále dílo působí až příliš vyumělkovaně. Stereotypní a zdánlivá dokonalost je zřejmá i u vyobrazení lidí. Ti jsou vždy pečlivě učesaní a nalíčení, s dokonalým tělem a pletí bez poskvrnky. Divoká zvěř, která se u Stranky často objevuje, vedle lidí vypadá smířeně, přátelsky. Možná by Strankovým fotografiím neuškodilo občas ponechat pár nedokonalostí, vtisknout obrazu více ležérnosti. Strojenost fotek nemá daleko ke kýči.
Na Strankových fotografiích většinou není vidět nic, co by křičelo, nebo by bylo v kontrastu se zbytkem obrazu. Většinou jsou jeho fotky plné studených tónů, jsou až přehnaně barevně sladěné, upjaté. Například na fotografii It Is You je zachycena srnka s hnědovlasou dívkou, která je oblečená do krémových šatů. Každá část je laděna do tónů hnědé, béžové a bílé. Podobné je to i u bílých jelenů, které sice Stranka fotil během slunných měsíců, ale ve finále je zasadil do zasněžené krajiny, aby splynuli s prostředím. Nepřirozenost z toho až křičí.
Výtvory by mohly být poetické
Stranka však svoje díla považuje za myšlenkově hluboká. Například na fotografii I Am Nature je vyobrazeno stádo bílých koní, kteří se prohánějí po kopcích a běží s nimi i nahý muž. Záměrem autora bylo vyobrazení koexistence člověka s přírodou. Mladík ale přirozeně rozhodně nevypadá. Nagelované a zjevně odbarvené vlasy nemají s „přírodností“ nic společného. Na Strankovy fotografie se možná někomu hezky dívá, o jejich hlubším smyslu se ale dá s úspěchem pochybovat. Komerční úspěch není všechno.
