Šárka Hajníková vystupující na soutěži ve stepu. Zdroj: archiv respondentky
Step má stále své kouzlo, kvůli kterému mě baví, říká trenérka Šárka Hajníková
Několikanásobná mistryně světa ve stepu proměnila své dětské nadšení v úspěšnou kariéru. Dnes se Šárka Hajníková (21) kromě soutěžení věnuje i trénování, předává zkušenosti nejmladší generaci a stále hledá nové výzvy na domácí i zahraniční scéně.
Jak jste se dostala ke stepu?
Na jedné zimní dovolené, když mi bylo asi pět, mi kamarádky ukázaly pár kroků, a mě to úplně nadchlo. Mamka mě pak přihlásila na kurz, a za půl roku mě trenéři přeřadili do soutěžní formace. Letos je to moje 15. soutěžní sezóna, a step má pořád své kouzlo, které mě kdysi tak uchvátilo.
Jaké byly vaše pocity, když jste poprvé získala titul mistryně světa ve svých jedenácti letech?
Tehdy to pro mě bylo obrovské překvapení a vůbec jsem to nečekala. Když vyhlásili druhé místo a nebyla jsem to já s mojí skupinou, zůstali jsme v šoku – nikdo z nás si tu chvíli ani pořádně nepamatuje. Jen vím, že jsme všichni plakali štěstím.
Máte nějaký úspěch, kterého si vážíte více než ostatních, i když není tolik viditelný?
Rozhodně ano. Například stepování v O2 areně s Helenou Vondráčkovou bylo velkým zážitkem. A pak si cením naší malé skupiny, kterou před 11 lety sestavila naše trenérka. Ze začátku šlo hlavně o soutěžní choreografie, ale postupem času jsme vytvořili pevnou partu, která drží při sobě. Poslední čtyři roky si navíc choreografie tvoříme sami, což nás naučilo spoustu věcí – od kompromisů až po kreativitu.
Působíte jako trenérka, co vás na tom nejvíce baví?
Začala jsem jako asistentka hlavní trenérky, když mi bylo 16. Bylo to zrovna v době covidu, takže se všechno dělalo složitěji, ale zase mě to posílilo. Teď už vedu vlastní skupiny a baví mě sledovat, jak děti rostou a zlepšují se. Je skvělé vidět jejich zápal a vědět, že jim můžete den zlepšit.
Co pro vás znamená práce s lidmi, které trénujete?
Je to nádhera, ale někdy jsem víc nervózní než děti. Obzvlášt´ mě dojímá, když dosáhnou na úspěchy – třeba loni, když naše nejmenší skupina vybojovala stříbro na mistrovství světa. Byli jsme na ně všichni moc hrdí.
Máte do budoucna další cíle – at´ už jako stepařka, nebo jako trenérka?
Chci, aby mě step stále bavil. Zároveň mě lákají zahraniční festivaly, kde se člověk může učit od těch nejlepších. Nemám konkrétní plán, kam se chci posunout, ale když přijde příležitost, určitě ji využiju.
