Stačí čtyři hodiny a zachráníte něčí život. Darování kostní dřeně je snadné a nebolí
U člověka s nemocí typu leukémie nebo hemofilie neexistuje jiná možnost záchrany života než právě darování kostní dřeně. „Velká část lidí se i přesto nechce registrovat k darování. Bojí se, že to bude bolet. Proto zdůrazňujeme, že se při odběru ve většině případů používá separátor,“ říká koordinátorka registru a zdravotní sestra Ilona Landová.
Kostní dřeň je rosolovitá, měkká tkáň, která se nachází uvnitř kostí a tvoří ji sít´ vaziv, cév a buněk.
Její nedílnou součástí jsou právě krvetvorné neboli kmenové buňky, které se dokážou přetvořit do všech potřebných typů krvinek. To znamená do bílých a červených a také do krevních destiček.
Separátor je přístroj, který bezpečně odděluje kmenové buňky a běžně funguje i na transfuzních stanicích k odběru plazmy nebo krevních destiček. Tato metoda probíhá bez narkózy a méně zatěžuje dárcův zdravotní stav. Dříve tradiční odběr kostní dřeně z pánevních kostí, který je strašákem mnoha dárců, se tak v dnešní době provádí spíše vzácně.
Celý proces od vstupu do registru až po samotný odběr probíhá několik týdnů. Na úplném začátku se ze vzorku krve nebo slin určí dědičné znaky imunity, tzv. HLA znaky. „Určují, jaké kmenové buňky má člověk v těle. Transplantace kostní dřeně se na nich zakládá a bez shody mezi dárcem a příjemcem nemá smysl,“ uvádí tisková mluvčí registru Barbora Brunclíková.
Jednou a dost
Jakmile se zjistí shoda, musí dárce podstoupit podrobné vyšetření zdravotního stavu. Příprava na proces většinou trvá až měsíc, v urgentních případech se zkrátí na čtrnáct dní. Lékaři potřebují pro nemocného pacienta zajistit co nejzdravějšího jedince.
U kostní dřeně platí přísné pravidlo „jednou a dost“. „Jde o to, abychom nezatěžovali zdraví dárců,“ vysvětluje Landová. Stejný člověk může opakovaně darovat, pokud pacient, kterému už jednou pomohl, znovu onemocní a nenajde se mu jiný vhodný dárce.
Nepopsatelnou zkušenost má také čtyřiatřicetiletá Martina, která před rokem zjistila, jaký je pocit někomu zachránit život. „Krvetvorné buňky mi brali asi čtyři hodiny,“ popisuje. Přístroj potřebuje tolik času, aby jednou žilou odebral potřebné buňky a tou druhou vrátil krev, už zbavenou zmíněných buněk, zpět do oběhu dárce.
Cyklus se během úkonu opakuje několikrát. „Trvalo to dlouho, ale podle mě jde jen o malou obět´, aby nemocný mohl začít od znovu,“ tvrdí dárkyně a dodává, jak byla zaskočená, když se jí lékaři sedm let od vstupu do registru ozvali. Nepočítala s možností, že pro nějakého pacienta vůbec vyjde jako kompatibilní.
Pětadvacetiletý muž ideální volbou
Transplantační centra s nadšením přijímají zvláště mladé dárce mezi dvaceti a třiceti lety. Ze statistik totiž vyplývá, že u vzorku mladšího člověka se častěji nachází shoda s pacientem. I proto Martina pochybovala, že někomu do budoucna pomůže, když jí začaly nabývat roky. „Ženy do registru vstupují v podobném počtu jako muži, ale mohou být těhotné. Když se tak stane, z registru je musíme na dva roky dočasně vyřadit,“ říká koordinátorka registru.
Vzájemná identita dárce a příjemce dřeně je přísně utajena z důvodu ochrany obou stran. Lidé se tak nikdy nedozvědí konkrétní údaje o člověku, kterému dali šanci žít. „Lékař mi sdělil pouze to, že jsem pomohla čtyřicetiletému muži,“ osvětluje Martina. „Nevěděla jsem o něm moc informací, ale stejně jsem se cítila úžasně. Jako by mezi námi vzniklo spojení,“ popisuje své dojmy po absolvování procesu.
V České republice je aktuálně téměř 121 tisíc dárců kostní dřeně. Přesto kvůli vzácné a málo pravděpodobné shodě pouze necelé jedno procento registrovaných nakonec poskytne pomoc. „Registrované navíc musíme čas od času vyřadit kvůli vysokému věku. Proto se snažíme nejen nezůstat na stejném počtu dárců, ale hlavně jejich vstupy do registru zvyšovat,“ doplňuje Landová.