Sportovní mototuristika je takový balíček menších pokladů, říká juniorský mistr ČR Jan Doubek
Jízda Evropou na motorce po různých srazech, získávaní bodů a dobré zážitky. Sportovní mototuristika je jedna z nejmladších disciplín v tomto odvětví, ke které pocit´ují lásku lidé z celého světa. Nicméně málo kdo ví, oč se jedná. To si myslí i loňský juniorský mistr České republiky Jan Doubek. Jednadvacetiletý nadšenec se ale i přes únavu a námahu nikdy nenudí.
„Jednou jsme s otcem vyrazili do Francie na jeden ze srazů. Měli jsme jet do města Mervert, ale spletli jsme si cestu a zaparkovali o šest set kilometrů dál v Épernay,“ říká Doubek s úsměvem. „Takže jsme jeli pět hodin zpět. Po příjezdu do Mervert jsme naši zajížďku převyprávěli zástupcům tamní federace, kteří se nám celým srdcem vysmáli. A smáli se tak moc, že nám nechali jeden z pohárů, který předávali na jejich vyhlášení. Doteď ho máme doma v obýváku,“ sdílí št´astný konec.
Sbírání bodů s plechovou zadnicí
Sportovní mototuristika je, zjednodušeně řečeno, individuální disciplína, ve které se jezdí po Evropě a sbírají se body. „Počítá se to tak, že co kilometr, to bod. Nicméně se bere pouze nejkratší vzdálenost, jakákoli zajížďka už ne,“ vysvětluje Jan bodový systém.
Ovšem, nejezdí se, kamkoli si člověk zamane. „Zhruba v únoru dostaneme předem vypsaný seznam míst na příští rok. Cílem je jich objet co nejvíc,“ dodává. Srazy jsou velkou součástí sportovní mototuristiky. Po přijetí do cílové destinace motorkář dostane razítko či jiný důkaz, že dorazil na místo. Poté už stačí se jen otočit a jet zpět.
I když se celé dny jezdí na motorce, jedná se o velmi fyzicky náročnou disciplínu. Ne nadarmo se mezi motorkáři říkalo českému prezidentovi Petru Pavlovi „plechová pr*el“. „Je to přesné, protože zadek, hýždě a celkově spodní část těla trpí. Za den ujedeme třeba osm hodin, a řekněme, že po třech hodinách už člověk neví, jak by si sednul. Takže se vždy na motorce kroutím jak žížala a cokoli udělám, to jen zhorší,“ potvrzuje Doubek bolest spojenou s jízdou. „V jednu chvíli jsem ale začal bolest ignorovat po pohledu na alpská panoramata. Byly absolutně nádherné. To si prostě každý člověk musí zažít, jet a koukat na vrcholky Alp,“ předává.
Každý víkend na stroji jako obět´
Být mistr ČR je velká pocta, jenže si to s sebou bere i svoji daň: „Pro mě je titul takové hezké završení celé sezóny a osobní uspokojení. Minulý rok jsem do toho dal krev, pot a slzy. Skoro každý pátek po škole jsem sedl na motorku a jel 1100 kilometrů do zahraničí, jen abych se otočil zpátky. Bylo to pro mě dost psychicky, fyzicky a finančně náročné,“ sděluje, co pro něj znamená být číslo jedna. Dodává, že někomu se může zdát titul mistra bezvýznamný, ale pro zmíněného člověka to má velkou osobní hodnotu.
Nicméně pro Jana netkví poklad tohoto sportu v pohárech. Spíš v tom, co jim náleží: „Poklad je v celé sportovní mototuristice. Dalo by se říct, že to je takový balíček menších pokladů. Pokud člověka baví jezdit na motorce, tak nedělá několik týdnů nic jiného. K tomu to spojí s cestováním do krásných zemí jako Monako, či San Marino. A nikdy se nestane, že by u toho byla nuda,“ uzavírá Doubek.
