Snowboarding prospívá lyžování a naopak. Na světové úrovni je však kombinace raritou
Lyžování a snowboarding jsou možná sporty, které se na první pohled zdají být zcela odlišné, ve skutečnosti ale tak rozdílné zase nejsou. „Když jedeme do zatáčky, tak u obou sportů funguje úplně stejná mechanika. Ale samozřejmě tím, že na lyžích stojím čelem, a na prkně bokem, používám trošičku jiné pohyby,“ vysvětluje Tomáš Mical, instruktor z Asociace profesionálních učitelů lyžování.
Na svahu tak člověk zcela běžně potká sportovce, kteří s přehledem zvládají obojí. Dušan Kříž, syn alpské sjezdařky a bronzové medailistky ze Sarajeva Olgy Křížové-Charvátové, se závodnímu lyžování věnoval od 4 let. Zhruba v 10 letech však objevil kouzlo snowboardu a disciplínu zvanou Freestyle. Té se nyní věnuje na světové úrovni „Ve sportu platí, že když je člověk všestranný, lépe se pak učí novým věcem a ovládá své tělo. Já se díky lyžování naučil obecně poznat odhad rychlosti a toho, jak funguje skluz,“ říká z vlastní zkušenosti Kříž.
Když člověk není dřevo
Zběhlost v přenášení energie mezi oblouky na lyžích Křížovi zase pomohla při odrazech a dopadech na snowboardu. „Z obou sportů si člověk bere nějaký pohybový základ. Čím více těchto různých impulsů a pohybových vzorců má, tím je pro něj jednodušší se adaptovat,“ vysvětluje Mical. Osvojení obou dovedností je podle něj vidět i na úspěchu Ester Ledecké, která na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu jako jediná startovala na lyžích i prkně, obě disciplíny navíc vyhrála. „Trend lyžování jí pomáhá ve snowboardingu. Na rozdíl od jiných se závodnice třeba nebojí rychlosti a nemá potřebu brzdit,“ tvrdí Mical. Ze skutečnosti, že Ledecká na tak vysoké úrovni ovládá oba sporty, by ale nedělal pravidlo: „Co Ester na lyžích i snowboardu dokázala, je spíše rarita.“
Pravděpodobnost, že bude někdo ovládat lyže i snowboard na tak vysoké úrovni, aby s nimi soutěžil na olympijských hrách, je minimální. Dnešní vrcholový sport je tak náročný na přípravu a rozhodují v něm takové detaily, že je skoro nemožné, se na světové úrovni věnovat dvěma disciplínám najednou,“ tvrdí Mical. Osvojení jednoho ze sportů však může jedinci pomoci v případě, že by se rozhodl naučit ten druhý. „Zrovna nedávno jsem v Rakousku učil na lyžích dva bývalé snowboardisty. Bylo úžasný, jak rychle si ně zvykli,“ vypráví Mical. Podobnou zkušenost má i závodní snowboardistka Klára Janíková, která ve volném čase vyučuje jízdu na prkně. „Když člověk ovládá lyže, nebývá úplné dřevo ani na snowboardu. Už jen proto, že vnímá své tělo a má cit pro sníh i hrany.“
Extrémně jednoduchý sport
Obecně ale platí, že výuka na snowboardu je těžší ze začátku, u lyžování je to přesně naopak. Zabrat dá člověku většinou až na pokročilé úrovni, kdy chce například sjet prudší sjezdovku nebo se naučit lyžovat paralelně. Samozřejmě ale záleží na talentu. „V momentě, kdy se snowboardista dostane do obloučku přes obě strany, tedy přes patu i špičku, stává se sport extrémně jednoduchým a intuitivním. V porovnání s lyžemi může někdo těžko soudit, jestli na tom prkně jezdí den nebo dva roky,“ vysvětluje Mical.
I když je mezi snowboardisty a lyžaři tendence obě subkultury od sebe oddělovat, at´ už kvůli stylu oblékání nebo volnomyšlenkářsví, které je s jízdou na prkně spojené, jejich sportovní nástroje se vzájemně doplňují. „Díky snowboardu se zmodernizovaly lyže, jejichž dnešní podoba má tvar přesýpacích hodin – jsou takzvaně carvingové,“ říká Mical. A právě přechod z dlouhé rovné lyže na kratší vyříznutou přispěl k tomu, že se jízda na obou nástrojích stala velmi podobnou.
