Skvělý řečník, jenž bral život s nadhledem, vzpomínají studenti na profesora Sokola
Podle studentů, kteří měli možnost se s profesorem Janem Sokolem setkat, byl skvělým řečníkem, jenž vysvětloval těžká a hluboká témata lehce a pochopitelně. „Jeho přednášky byly opravdu vřelé a velmi zajímavé. Už svou přítomností a projevem dokázal navodit příjemnou atmosféru a vyvolat v nás pocit, že jsme náležitou součástí školy,“ vzpomíná studentka FHS Tereza Jarošová (24).
Kromě studentů učil i své kolegy
Jan Sokol byl pro své svěřence inspirativním mužem, jehož myšlenky je donutily podívat se na svět tak, jak by je to nikdy nenapadlo. „Pan profesor často nahlížel na probíraná témata a aktuální dění s odstupem, což učil i nás. Svým přístupem nás nutil brát život s nadhledem. Zároveň vždy připomínal odpovědnost, kterou vůči světu jako lidé máme,“ dodává studentka FHS Petra Musilová (23). Jelikož byl Sokol věřící, zastával zásadní křest´anské hodnoty, jež předával nejen svým studentům, ale i kolegům. „Pocházel z rodiny velkých profesorů a dobrých katolíků. Od nich se naučil být vděčný a já se tomu učil od něj,“ říká Sokolův dlouholetý přítel a kolega Zdeněk Pinc (76).
Akademická dráha začala politickým pádem
Kvůli kádrovém posudku nemohl Sokol nastoupit na gymnázium. Sám to však mnohokrát popisoval jako výhru. „Na spolužáky, kteří šli na gymnázium, jsem koukal s jistým soucitem. V patnácti má kluk školy až po krk a už by chtěl něco doopravdy dělat,“ řekl Sokol s nadsázkou v pořadu Stříbrný vítr Českého rozhlasu Dvojka. Vyučil se tedy zlatníkem a řemeslo ho prý bavilo. Kvůli platu ale zanedlouho začal pracovat jako mechanik a koncem padesátých let si při zaměstnání dodělal maturitu na večerním gymnáziu. Nastoupil pak na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, studium ale nedokončil.
Jan Sokol se po listopadu roku 1989 angažoval v politice. Společně se současným prezidentem Milošem Zemanem nebo předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským byl členem Občanského hnutí, které bylo jedním z následovníků Občanského fóra. Hnutí ale roce v 1992 propadlo v parlamentních volbách, což vedlo k začátku Sokolovy akademické kariéry. V té ho podporoval jeho kamarád Zdeněk Pinc. Společně pak se Sokolem stáli u zrodu Institutu základů vzdělanosti (IZV), současné Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy.
Sokol prý nikdy nepočítal s tím, že bude jednou přednášet. Navíc neměl potřebné dosažené vzdělání, což později dohnal právě na FHS. Získání titulu na škole, kterou spoluzaložil, však nezůstalo bez odezvy. „V deníku Práce vyšel článek podpořený výpověďmi od několika ze změny režimu frustrovaných úřednic z Filozofické fakulty, jež Sokola osočovaly, že magisterský diplom získal podvodem,“ vzpomíná Pinc. Filozof se však zatnul a během dalších sedmi let sesbíral všechny možné, a pro inteligentního Sokola lehce dosažitelné, tituly – včetně toho profesorského. Na různých fakultách Univerzity Karlovy poté vyučoval především filozofii, antropologii a religionistiku. Od roku 2000 byl děkanem FHS a později působil jako jeden z mála českých pedagogů na americkém Harvardu.
Muž mnoha oborů
Sokol se ale věnoval i jiným činnostem. V šedesátých letech se podílel na vývoji počítačového softwaru, zde se mimo jiné seznámil s Pincem. „Počítač vás naučí pochopit, že chyby děláte vy,“ řekl Sokol v pořadu Stříbrný vítr. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v devadesátých letech působil krátce jako ministr školství. V roce 2003 byl kandidátem na prezidenta, ve volbách ho ale porazil Václav Klaus. Z mnohých rozhovorů ale vyplývá, že se mu po prohře spíše ulevilo, protože neměl „hroší kůži“. Věnoval se i redakční činnosti, konkrétně v časopise Přítomnost, kde působil v devadesátých letech.
Podle svých slov vždy rád četl a překládal. Že se jedná o filozofickou práci, zjistil až později díky bytovým seminářům, kterých se za socialismu účastnil. Setkával se zde s ostatními filozofickými nadšenci, včetně svého tchána a prvního mluvčího Charty 77 Jana Patočky. Už tenkrát bylo jasné, že je Jan Sokol perfektním řečníkem s širokým rozhledem a jazykovými schopnostmi. Pedagogická činnost ho nakonec provázela po celý zbytek života. „Přednáší zásadně spatra, ale z audiozáznamů je zřejmé, že by Sokolovo mluvené slovo bylo možné tisknout téměř beze změny,“ napsal Pinc o kolegovi v knize Nežít jen pro sebe před pěti lety.
