Skauting zakázali komunisti i nacisti. Před třiceti lety se zrodil potřetí
Před třiceti lety se splnil sen tisícům skautů, kteří mohli znovu bez obav začít veřejně nosit své tradiční skautské šátky. Mezi nimi byl i dnešní historik z archivu Skautského institutu Roman Šantora (49). „Byla to veliká euforie a radost. O obnově skautu jsem snil, četl jsem foglarovky a miloval jsem každou věc, která s ním byla spojená,“ vzpomíná Šantora. Těsně po revoluci začal s ostatními skauty usilovat o obnovu skautingu a nabíral nové členy. I před rokem 1989 působil Šantora jako vedoucí v oddíle, který vyznával skautské hodnoty, ale byl nuceně začleněn do pionýrské organizace. Pionýr byl sice také volnočasovou organizací pro děti a mládež, na rozdíl od skauta však měla za cíl vychovávat podle komunistické ideologie.
Skauting fungoval v ilegalitě
Pokud si skauti za minulého režimu chtěli svůj oddíl zachovat v původní podobě, museli jej provozovat tajně. Podobných skautských oddílů však bylo málo. „Většina z nich fungovala jen omezenou dobu. Pouze v Praze byl jeden jediný oddíl, který vydržel potají fungovat od zákazu celých 20 let,“ říká historik Roman Šantora. Nejčastěji se původní oddíly ocitly pod střechou pionýra, nebo různých tělovýchovných a turistických organizací.
Po roce 1948 řada skautů skončila v komunistických vězeních a lágrech, i později tajný skauting Státní bezpečnost potírala. „Výjimkou nebylo vyšetřování a zatýkání, a to i za drobné věci, jako třeba když vedoucí zapomněli na stole skautský časopis,“ vysvětluje Šantora. Ilegální oddíly sice zachovávaly skautskou symboliku, například typické lilie, na veřejnosti je ale raději neukazovali, zvýšilo by se tím riziko vyzrazení. „Nelpěli jsme na odznacích. Dělali jsme skautskou výchovu a činnost, ale neříkali jsme to veřejně,“ vzpomíná profesor Luděk Bartoš v projektu Pamět´ národa, která sbírá vzpomínky pamětníků. Ve vedení oddílu Vodní pětka pokračoval i po revoluci už pod obnoveným skautem.
Komunisté respektovali jen pionýra
Od posledního zákazu skautingu v roce 1970 se mohli mladí legálně angažovat pouze v Pionýrské organizaci Socialistického svazu mládeže. Zatímco mezi hlavní skautské hodnoty patřilo například přátelství, pravdomluvnost či zdvořilost, u pionýra to byla hlavně prospěšnost nebo oddanost socialismu. „Za totality se chtělo po lidech, aby poslouchali, co se jim řekne. Skaut sice také vede k tomu, abychom byli i poslušní, ale zároveň, aby žili podle svého svědomí a podle nějakých zásad,“ vysvětluje pro projekt Pamět´ národa to, co komunistům na skautu nejvíce vadilo, skautka Blanka Lisovská. Stejně tomu jak za nacismu za druhé světové války, tak po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Na krátkou dobu byl v roce 1968 skauting obnoven, ale krátce na to opět zakázán. „Je snadné říct, jak by se člověk nedal, jaké by měl zásadové postoje, ale nedokážu si představit situaci, kdyby mne někdo postavil před otázku, zda zůstanu skautem v ilegalitě, nebo se stanu pionýrem,“ říká skautka Ester Novotná (22), která je členkou oddílu Statečná srdce v Praze-Krči od deseti let.
Obnovení po 17. listopadu
Skauting je pro své členy obvykle srdeční záležitostí. To bylo také hlavní hybnou silou pro obnovu organizace po pádu komunistického režimu v listopadu 1989. „Oblíbenost skauta byla vždy dána věcmi, které mohou zažívat, kamarádskou partou a také hodnotami, ke kterým skaut směřuje,“ říká historik Roman Šantora. Podle něj právě to vedlo ke snaze o rychlou obnovu skauta. „Hned po revoluci vznikla kancelář, která informovala lidi o příležitosti obnovit skauting. Její členové pak podali žádost na Ministerstvo vnitra k zaregistrování skautu,“ vzpomíná Šantora.
O členství byl tehdy velký zájem. Už krátce po revoluci měl skaut téměř devadesát tisíc členů. „Skauting byl brán jako něco, co vrátí hodnoty do společnosti, která byla zasažená bývalým režimem. Pro lidi bylo velkým pozitivem, že skauting tady je a může společnosti něco nového přinášet,“ říká Šantora. Podle něj se to během uplynulých třiceti let podařilo.
Skauting před třiceti lety začínal téměř od nuly. Z počátku chyběly hlavně klubovny, kde by se členové mohli scházet. „Proto byl český skauting podporován i ze zahraničí, hlavně finančními dary od rakouských a vlámských skautů,“ vysvětluje Šantora. I díky tomu se skauting v Česku podařilo rozjet a po třiceti letech je mezi lidmi stále oblíbený.
