Skauti bez lilie: nový dokument Post Bellum diváky přenáší do doby sedmdesátých let
Někteří z vedoucích skautských oddílů podlehli nátlaku doby a vstoupili i do komunistické strany. Jen to jim umožnilo, aby svůj klub mohli vést dál. Jiní naopak ve skautingu pokračovali ilegálně, s komunistickou stranou nechtěli mít nic společného. Všechny vedoucí oddílů ale spojovala touha vychovávat děti ve skautském duchu. Skauting to v Československu neměl snadné. Hnutí bylo zrušeno za nacismu i za komunismu, v uvolněné atmosféře šedesátých let se znovu obnovilo. Jak ukazuje film Skauti bez lilie zmiňuje, jen v několika prvních týdnech se přihlásily desítky tisíc dětí. S nástupem normalizace bylo opět vše jinak. Či spíše při starém.
Vedoucí skautských oddílů byli znovu vystaveni volbě: buď své oddíly zrušíte, nebo se přidáte pod Svaz socialistické mládeže (SSM). To mimo jiné znamenalo ztrátu hodnot, ve kterých vedoucí „své“ děti vychovávali – cílem už neměly být skautské ideály, nýbrž budování socialistické společnosti. Právě okolnosti tohoto dilematu dokument odkrývá.
Jednota v rozmanitosti
Lidé, kteří měli oddíly na starost, je buď zrušili, vstoupili s nimi pod hlavičku SSM a snažili se fungovat jako dříve, nebo se rozhodli pro třetí již historicky vyzkoušenou možnost – pokračovat ve skautingu ilegálně. „Tenhle film nás může učit vnímat, že ne všichni, kdo si s režimem nějakým způsobem zadali, byli zlí a špatní lidé. Může nás učit rozlišovat a chápat jejich motivace,“ říká o filmu režisér Viktor Portel. To, že se to filmu daří, je do velké míry také dáno extrémní otevřeností všech pamětníků, kteří se ve snímku objeví.
Pamětníků této doby je stále hodně, autoři filmu tedy měli z čeho vybírat. „S výběrem nám velmi pomohl skautský historik Roman Šantora, který pochopil, že naším záměrem je ukázat ten boj za zachování skautství v jeho mnoholičnosti,“ pokračuje Portel. A to se i z diváckého pohledu povedlo. Dokument umožňuje se vcítit jak do pamětníků, tak do doby před bezmála padesáti lety. Ukazuje, že každý vedoucí oddílu se rozhodoval jinak. Navíc nezodpovídal jen za sebe, ale za skupinu „svých“ dětí. Často se tedy pod rouškou Socialistického svazu mládeže stejně snažil udržet skautské hodnoty a tradice, ale jaksi „legálně“.
Mělo to ještě smysl?
Divák si nutně klade otázky, jak moc bylo něco takového možné. Kde je ta hrana, kdy se ještě dá oddíl udržet navzdory vlivu socialismu? A mělo smysl ve skautingu pokračovat za takových podmínek? Každý to viděl jinak. Proto se také dokument skládá z výpovědí osmi jiných lidí, ve své rozmanitosti pak ale dodává divákům ucelený obraz atmosféry začátku sedmdesátých let. „Ve filmu se snažíme zachytit normalizační tlak na lidi, kteří se snažili vést děti ke skautství,“ popisuje Portel. A to se daří. Divák pravděpodobně odejde s porozuměním k odvážným vedoucím, kteří ve skautském hnutí i přes panující totalitu uchovali. Třeba i nelegálně. Bonusem je pak znalost příběhu českého skautingu, jemuž se podrželo ustát i neustálé házení klacků pod nohy. Veřejná premiéra dokumentu proběhne 23. dubna v Městské knihovně v Praze.
