Seznamování naživo vymírá, protože internetoví hrdinové venku mlčí
Příchod seznamovací aplikace Tinder v roce 2012 sliboval splnit sny všech mužů a žen, kteří si mysleli, že si jedním tahem prstu rázem najdou partnera na celý život. Realita je ovšem jiná. Stačí zahodit růžové brýle a aplikace je najednou plná dickpiců na profilech a trapných balících hlášek v konverzacích jako „Čau št´ávo, kam tečeš?“. Kdo nechce jen sex na jednu noc, musí o dům dál.
Kam ale romantici, kteří hledají životní lásku, odešli? Asi nehrozí, že by se přesunuli ze sociálních sítí k seznamování tváří v tvář. Někteří přešli na Instagram, který se tváří důvěryhodněji. Rychle tak získali neoprávněný pocit bezpečí. Nedochází jim, že seznamování zde funguje na podobné bázi jako na Tinderu. Hlavně že od kamarádů nedostali nálepku „zoufalec“, jako kdyby používali seznamky. Uživatelé Instagramu se ale ve finále leckdy chovají úplně stejně jako na tolik zatracovaném Tinderu. Muži si zde neodpouští trapné hlášky a dávají slečnám na instagramové fotky srdíčka úplně na všechno, aby na sebe upozornili.
Paradoxní je, že na Tinderu si mladí často rozmyslí, jestli odepíšou, ale na Instagramu vedou konverzaci na tolika frontách, že ani nestíhají odpovídat. Sociální sít´ má asi jinou auru. Díky fotkám na profilu a možnosti sledování instastories mají pocit, že dostatečně znají jejich život. Některé slečny navíc alespoň ušetří čas, když ihned na profilu vidí, že je muž dobře zaopatřený. V té chvíli už mají s instagramovým potenciálním přítelem vizi krásných #couplegoals foteček.
Bez Instagramu a bez předsudků
Když dojde na seznamování naživo, pánům se stahují žaludky. Odmítnutí bolí víc, než „zobrazeno“ na internetu bez odpovědi. I ženy mají strach, hlavou jim při oslovení na ulici lítají myšlenky typu: „Kdo to sakra je? Proč na mě mluví? O co mu jde?“ Přesně takové pochybnosti by měly mít spíš při oslovení na Instagramu. Mladým, kteří hledají lásku, by pomohlo se trochu odpoutat od sociálních sítí a vykašlat se na otřepané seznamovací otázky na internetu. Vytoužený partner totiž může sedět hnedvedle nich v autobuse.
Generace našich rodičů se seznamovala úplně jinak. S potenciálními partnery se potkali v práci, přes známé nebo na diskotékách. Jeden z nich dříve nebo později udělal první krok a pozval druhého na rande. A nepotřeboval si předtím prohlédnout jeho instagramové fotky z různých uhlů a míst, a soudit na základě vzhledu. Ve výsledku na takovém seznámení bylo nejhezčí, že ani jeden neměl předsudky. Zda separtner topil v penězích, měl psa nebo dům třeba v Jugošce, nezjistili z fotek na sociálních sítí, ale ze společně stráveného času. Strach z toho, zda dorazí úplně někdo jiný, než koho viděli na fotce, mít nemuseli. Báli se maximálně toho, jak schůzka dopadne.
Je pochopitelné, že muži přestávají ženy oslovovat naživo, protože mají třeba nízké sebevědomí a přes internet je to prostě jednodušší. Stejně jako vztah ukončit přes konverzaci na Instagramu, když se vyskytnou první problémy. A hlavně nezapomenout smazat přezdívky na messengeru. Sociální sítě jim totiž nabízejí bezedný výběr parnterů a Tinder je v tom utvrzuje. Otázkou je, zda tímto tempem seznamování mají reálné vztahy ještě nějakou budoucnost.
