Šéfka rádia StreetCulture Iva Jonášová: Peníze na hypotéku jsme vrazili do rozhlasu
Proč jste se rozhodla založit si vlastní rádio?
Měla jsem za sebou deset let praxe v různých médiích, například v České televizi nebo Českém rozhlasu. Tak jsme si řekli s mým manželem a ještě jedním part´ákem, že založíme rádio StreetCulture. V podstatě to bylo splnění snu, který jsem měla na filozofické fakultě, kde jsem studovala. S manželem jsme se pak domluvili, že si nebudeme brát hypotéku na dům, ale vrazíme všechno do nového rádia.
Co bylo při jeho založení nejobtížnější?
Asi to, abychom ho zvládli udělat technologicky, finančně, dramaturgicky a programově. Prostě po všech možných stránkách. Zároveň také najít vhodné prostory a obsadit všechny pozice, které byly pro rozjezd rádia potřebné.
StreetCulture je založeno na takzvaném principu D.I.Y. (Do It Yourself — udělej si sám). O co přesně se jedná?
Dalo by se říct, že jde o dobrovolnický princip. V tuhle chvíli jsme tým padesáti šedesáti lidí, kteří vytváří obsahy do rádia pouze na základě toho, že chtějí a baví je to. Jde především o různé subkultury nebo komunity, které mají obsahově co nabídnout. Nebo studenty, kteří chtějí praxi. A upřímně řečeno, většina je vedena úchylnou touhou být slavný moderátor. Mít svůj pořad a lidi, kteří je někde poslouchají ve svém pokojíčku a myslí si, že mají sexy hlas. (smích)
Zamýšleli jste od začátku, že bude rádio neziskové?
Ano. Dneska už není takový problém založit si vlastní rádio. Ale před deseti patnácti lety to bylo nemyslitelné z různých důvodů, například kvůli nedostupnosti technologií, financí a podobně. Takže tahle volba pro nás byla i mnohem snazší.
Ale i tak musel být rozjezd těžký ne?
To byl, ale musím přiznat, že na počátku jsme nezačínali s nějakým přesně vypracovaným byznys plánem. Ale za ty tři roky, co teď bude StreetCulture fungovat, jsme se neuvěřitelně rozrostli. Začínali jsme tak, že dva měsíce jsme hráli hudbu z vlastního playlistu, což byl sestavený seznam písniček, který se nám líbil. Postupně pak ale vznikaly různé pořady a tím jsme náš obsah rozšířili. V tuhle chvíli máme myslím třicet dva pořadů ve vysílání s tím, že éterem jich proběhlo padesát, možná i více.
Jak vznikla spolupráce rádia StreetCultrue s Vyšší odbornou školou publicistiky?
Škola nás sama oslovila. Nejdříve nám studenti se zaměřením PR a marketing chtěli vytvořit způsob propagace. Bylo to v rámci projektu Ukaž, napiš, z propaguj. Poté jsme přemýšleli, jak bychom mohli spolupracovat ještě více. Tak jsme udělali jednu prezentaci o StreetCulture, kterou jsme škole představili. Na základě toho pak vznikla dílna, díky které si mohou studenti z VOŠP zkusit moderovat například vlastní pořad v rádiu.
Jak taková výuka dílny probíhá?
Přesně se jmenuje – Rozhlasová dílna se StreetCulture. Hlavním cílem je to, aby si zkusili vlastní živé vysílání pořadu, který si celý vymyslí sami. A to jak od názvu, tak po obsah a hosty. Kromě toho se také naučí, že být v rádiu neznamená jen vysílat ze studia, jak si většina lidí myslí.
O čem tedy ještě je?
Jde o spoustu práce kolem. Vzhledem k tomu, že máme reálné posluchače, je potřeba, aby si studenti ten svůj pořad také z propagovali. Dále vytvářejí reprízy, aby je mohli zasadit do vysílání. A po skončení pořadu je potřeba ho zpracovat a umístit na náš web, aby po třech vysíláních neskončil v propadlišti dějin. Celé je to postavené tedy na tom, že si nezkouší, jak se dělá rádio, ale rovnou ho vytváří.
