S rodinou jako na pustém ostrově. Ponorkovou nemoc většina rodin překoná, myslí si psycholog
Žákyně základní školy Petra Gaborová (12) je ráda, že kvůli koronavirovým opatřením mají teď s mámou na sebe více času. „Můžeme spolu teď častěji vařit nebo hrát badminton na zahradě,“ říká. Na druhou stranu připouští, že situace má i svá negativa. Chybí jí hlavně kamarádi za školy.
Rodiny v ponorce
Psycholog Tomáš Morávek, který je členem Českomoravské psychologické společnosti, podotýká, že více času, který tráví rodina dohromady, může pomoci vztahům mezi jejími členy. Většina fungujících rodin sice podle něj projde přirozenou formou ponorkové nemoci, ale nebude to na vzájemné vztahy žádný trvalý negativní dopad. „Mnohem rizikovější jsou ale rodiny, ve kterých už před krizí bylo přítomné velké napětí a neshody,“ dodává Morávek. Ty se podle něj ocitají v hluboké krizi a objevují se prakticky každodenní vzájemné konflikty s nejasnou perspektivou.
Už dospělé Kristýně Remešové (18) fakt, že teď nuceně tráví více času s rodinou, nedělá žádný problém. „Mám s rodiči dobrý vztah. Jenom škola mi začíná dost chybět. Spolužáci, ale i vyučování,“ zmiňuje Remešová. Podle ní je samostudium náročné, když se musí naučit a pochopit danou látku prakticky bez pomoci učitele.
Rodičům začíná chybět práce
Bez větších problémů doma přežívá i student Tomáš Borota (22). Se svou rodinou žádné velké konflikty nemá, protože s ní je zvyklý trávit dost času i za normálních okolností. „Co mi ale vadí, jsou online hodiny klarinetu, které sestře začínají už v devět ráno, kdy já ještě spím,“ nachází Borota aspoň nějaká negativa. „Bratr, se kterým sdílím pokoj, si zase stěžuje na moje příliš emocionální reakce při hraní videoher,“ dodává.
Neobvyklá situace mění i přístup rodičů. Adam Carrasco (36) z Prahy odjel se svým sedmiletým synem na chalupu poté, co mu dočasně zavřeli firmu, ve které pracuje. Čas spolu tráví skoro celý den venku. Díky tomu má syn přístup na čerstvý vzduch a přebytečnou energii může vybít na zahradě. „Cítím se zde ale trochu sám, protože tu kromě syna nemám žádný jiný sociální kontakt,“ přiznává Carrasco. První dva týdny bral situaci jako fajn dovolenou, teď už by se radši vrátil do práce; i kvůli penězům. Ponorkovou nemoc však necítí, protože, jak říká, se svým synem tráví čas rád.