S nitkami odešel charakter i humor. Animovaný Hurvínek je prázdnější než jeho loutková verze
Novější nemusí být vždy lepší. Přesně tím se měl řídit režisér Martin Kotík, když se rozhodl zesoučasnit loutkového oblíbence hned několika generací. Na místo toho, aby zachoval tradici, dal Hurvínkovi do ruky herní ovladač, obul mu tenisky a poslal ho stejnou cestou neúspěchu jako své tři předchozí komediální snímky (Pánská jízda, Všechno nejlepší, Vy nám taky, šéfe).
Animovaný příběh se odehrává v kouzelném loutkovém muzeu, které se Hurvínek s Máničkou snaží zachránit před zničením. Uvnitř ale objevují prastarý magický „ovladač“, kterým postupně oživují všechny exponáty. Hurvínek následně svádí boj s jejich vládcem. Ten chce totiž celé město proměnit v obří loutkové divadlo.
Když emoce nefungují
Animace něčeho tak typického, jako je loutkový Hurvínek, se zpočátku zdála být potencionálně největším problémem. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Nepovedené jsou hlavně charaktery hlavních protagonistů, jež působí povrchně a nereálně – rozmazlený Hurvínek, který zkazí všechno, na co sáhne, ale nikdy nenese následky a „tat´ulda“ Spejbl, co tomu jen nečinně přihlíží. Schopnost poučit se z vlastních chyb postavám navíc vyloženě chybí, a tak je opakují stále dokola.
Do konfliktu mezi Spejblem a jeho synem, kdy se Hurvínek snaží svému otci zavděčit a ten jeho chování naopak nerozumí, se divák snaží vžít jen marně. Otřepané fráze typu: „Tati, ty mě vůbec nemáš rád!“ příliš nepomáhají. Emoce tu zkrátka nefungují. Jak by také mohly? Postavám chybí lidskost. A tak i scény, které mají vyvolat smutek, jako například chvíle, kdy je Spejbl proměněn na dřevěnou loutku, smutně příliš nepůsobí.
Schopnosti jako Spiderman
Logičnost děje se postupně vytrácí. Diváka ke konci filmu už nemůže zaskočit ani fakt, že Hurvínek s Máničkou vylézají z okna muzea a šplhají po střeše stejným způsobem jako Spiderman po budovách New Yorku. Důvěryhodnosti nepřidávají ani nepřirozené animace – zejména pak grimasy obličejů, bez kterých se animované filmy zkrátka neobejdou. Loutkový Hurvínek ale paradoxně působí živěji než jeho digitální verze. Ta se sice hýbe i bez nitek, ale na rozdíl od dřevěné postavy nemá plastický charakter.
Přesto, že nedostatků má tato animovaná rodinná komedie více než pozitiv, jedno se režisérovi upřít nemůže. A to především očividná snaha rozšířit povědomí o Hurvínkovi nejen mezi současnou generaci ale i za hranice Česka. Nápad to byl dobrý. Jen škoda toho zpracování.
