Ručně dělané šablony nebo červené logo. Jak vypadaly tištění předchůdci Generace20
Zatímco Generace20 slaví své patnácté narozeniny, bývalí absolventi školy vzpomínají na magazíny, které ji na VOŠP předcházely. Připomínají výtisky předešlých časopisů až do roku 1999.
Pod výrazem studentské noviny si každý na Vyšší odborné škole publicistiky vybaví Generaci20. V minulosti tomu tak ovšem nebylo. Sraz absolventů školy, který se uskutečnil 25. září, se stal ideálním místem pro vzpomínky prvních studentů. Dokonce se i v nových prostorách v ulici Spálená nacházely příklady starých výtisků.
Tohle číslo patří do muzea
Historie školních magazínů započala výtisky před rokem 1999, kdy se do školních dějin zapsaly noviny Vstup. Za dob, kdy online média nebyly tak rozšířená, se spoléhalo pouze na tisk. „Dělali jsme šablony novin a časopisů tak, že jsme vystřihávali z papírů tvary a lepili je na plato. Takže jsme celý layout a design vyráběli manuálně,“ vzpomíná Tomáš, absolvent VOŠP z roku 2000 a bývalý spolužák nynějšího lektora Roberta Břešt´ana.
Dnes se Generace20 tiskne v šedivo-tyrkysovém motivu, ovšem v minulém století to bylo s barvami školního magazínu složité. „Měli jsme jen černou a bílou. Tehdy pro náš časopis nebyl dostupný barevný tisk,“ dodává Tomáš. „A proto vypadal Vstup tak punkově. Byl velmi retro. Vyjadřovalo to duch školy v té době,“ skáče do řeči Jindřich, další absolvent stejného ročníku.
Nový úhel pohledu
Z punkáče moc nezbylo, zůstává ovšem nedílným symbolem školy pro její první absolventy. Například během let 2005 a 2006 psal bývalý student a nynější lektor Pavel Urban do školního časopisu Náš úhel pohledu, vedený publicistou Vladimírem Bystrovem starším. „Velká internetová média už existovala, ale ve škole jsme dělali všechno tištěné. O online magazínu se nám ještě ani nesnilo. Měli jsme formát novin A2 a stále byly černobílé,“ říká.
Volitelný předmět s tvorbou magazínu probíhal jednou týdně, jenže než se číslo naplnilo a zalomilo, časopis vycházel nepravidelně jednou měsíčně.
Nejžhavější články v barvě
Projekt Generace20 nastoupil v roce 2011 jako primárně internetové médium. Jeho tištěná forma se pyšnila červeným nápisem Echo. „Když jsem přišla do Echa v roce 2018, přebírala jsem už hotovou grafickou šablonu. Hlavně se mi nelíbilo logo. Bylo takové moc hranaté – nic extra. Rok na to jsme udělali nový layout. Byl zakulacený a hodně jsem si s ním vyhrála,“ říká Patricie Kučerová, absolventka roku 2019 a bývalá grafička školních novin.
Patricie zavzpomínala i na budovu v Opatovické, o kterou škola přišla v roce 2024. Podle jejích slov se tisklo v „tom kamrlíku“ v rohu budovy (studentská čekárna, pozn. red.), kde se následně výtisky pověsily na nástěnku a šlo se do hospody. „Pamatuji si, že během přípravy jednoho čísla mi celou dobu stál za ramenem bývalý lektor Martin Kézr a furt říkal, že jsem lopata. To jeho ‚co je to za prasárnu‘ si velmi dobře vybavuji,“ dodává s kapkou nadsázky a úsměvem.
Zpátky do budoucnosti
Naštěstí pro časopis se však zdají následující roky růžové. „Dostudoval jsem před rokem. Myslím si, že časák Generace20 je fantastický koncept. Mně, jako absolutnímu amatérovi v psaní, to dalo opravdu hodně, i když jsem někdy musel do tištěného magazínu svoje texty několik hodin krátit,“ vzpomíná bývalý student, nyní člen redakce České televize Jakub Hannsmann.
Jan Sháněl, aktuální redaktor Generace20 zapřemýšlel, zda budou i za deset let stále vycházet na škole tištěná čísla: „Můžu jen fabulovat, protože v ní za deset let, doufám, už nebudu. Jistě se doba může posunout, třeba bude mít vlastní 3D fotky jako v Harry Potterovi.“
Dnešní Generace20 publikuje hlavně na svých webových stránkách, tištěná čísla jsou ale stále cennou lekcí zkracování a zdrojem dobrého pocitu, když si redaktor odnese text ve fyzické podobě domů.
